Písmák Stole
„Život. Něco zvláštního, co jeden den nenávidíme, druhý milujeme, další den proklínáme a později vychvalujeme, ale je to normální. Proč k někomu z nás se chová dobře, k jiným zle. Mně vzal nejlepšího přítele, člověka, jakého už nikdy v životě nepotkám.
24. 01. 2006
0
0
364
Povídky
Jak je to možné?
Bloudím po mém malém Jeseníčku. Po zasněžených a zamrzlých polích, na kterých jsem doslova vyrostla. V bílé pusté planině, jež pro mne znamená dětství, spatřím Tomáše sedícího na kameni. Zabořím své ruce do sněhově bílé uplé bundy s růžovými nápisy a lemy.
23. 01. 2006
0
0
377
Povídky