Písmák Neprší
Tíží mě prázdota ocelová
kapky vážící nekonečno
se vbíjejí do prachu jak kulky
a vítr skučí v brnění.
Spadla jsem trhlinou v obloze
Spadla jsem trhlinou v obloze
na drsnou, studenou zem.
Sbírám své potlouklé tělíčko,
dívám se, kde že to jsem.
Mozaika
Jako malé děti jsme jistě měli rádi mozaiky. Skládali jsme barevné kamínky do roztodivných obrázků a milovali jednoduchost, s jakou z ničeho vytváříme krásno. Někdy u nás tato láska přetrvá a přemění se v radost z drobností, nicotných věciček, které poskládány do sebe utvářejí naše štěstí. Potřeba těšit se z maličkostí nás chrání.
Touha
Šílím touhou. Touhou po splnění snů. Nic víc, nic míň. A kdo by netoužil.
li
ledabyle ovíněnabyla by libá mi vinaco jsem se jí dopustilali-by mi ta vzomínka se slilajsi-li vlivný mocí myslimysli si že nejsem vinnabyla-li bych slibnáslíbila bych soběsi ty viny odpykatibyli-li by všichni svatí.
Meč odsudu
Tajemná postava přes hlavu skloněnoutemnější plášť než noc se zdápřehozen, svěšený, s jedinou skulinoubezpečně halící nebezpečného má. Zlým světlem pochodní leskne se sál,zvuk ticha znaven se přehlušit dal,nehybné povětří zraňuje bezčasím,najednou hodiny odbily rázem stým. Sto dlouhých roků jsme čekali v časena jeden okamžik naplnění. Jediná chvíle vše změní neznatelným hlasemplnícím věštbu o zatracení.
Bolehlav
Ten srdcervoucí pláč
se ozval zpoza nezamčených dveříA touha a nutkání je otevřítse nezdály dost silnék přebití nezájmuJen tupá bolest hlavymohla by mě ubíjetdo nevědomía vědomě
měpřitáhnoutk těm dveřím. Chápu se po klicea po tichuPo umlčeníTen srdcervoucí pláčuž umlkáDveře přestaly dotíratS očima navlhlýma solípoklidně zavíráma znovu tiším bolehlav.
Spravedlnost
1. Kráčela chladnoucí samotou, tekoucí šedí5. Přece však cosi se neslo tmou, zvuk co tě zradí2. Navlhlá ulice zkropená hodinami, jež zbývají do rána6.
Pohled do plamenů
Pohled do plamenůtak živých horoucíchJe tu strach se jen dotknoutnedotknutelného neuchopitelnéhoSnažím se hypnotizovat plamenysvým pohledem svou vůlíCítím z nich zradukterou probudí můj nezájema taky úlisnostjak se tak podlézavě tisknou k zemiPlazí se mi u nohoujen otočíš sevyskočí a jak šelmy se ti sápou po životěSnažím se hypnotizovat plamenySnad se to daříkdyž se díváš moc pozorněmoc upřeně bez mrkánípřeskočí po neviditelných lanechdo tvých očítam tančí a pálía nejdou uhasit.
Časem
Čas je běh co nikdy neustaneČas je ta známá věta:"Kolik je hodin, pane. "Ustálené neustáníŠílenství, co slzy vháníDo očí odpadlíkůCo vzdali maratónPak zastaví se, slova díků. Nezazní jeden tónČasem se všechny slzy ztratíČasem nám plány vyhrát zhatíČasem nás vtlačí pod tíživou zemČasem nám zbyde pouhá tíha jmenČasem, to není kdy, ale kým.