Písmák Škvírami ve zdech
Škvírami ve zdech
šmírovat okolí,
do vosích úlů
schovávat se.
Zvíře
Stočená do klubka,
ukrytá před světem.
Někdy se stávat
divokým zvířetem.
Kdo z nás dvou přežije
Chtivost života,
vybičovaná do krajnosti.
Sospalým svědomím
se každé ráno probouzet
Přeletět přes okraj světa
Svůj vlastní propouštěcí list,
si do dlaně pokouším psát.
Předčítáš slova krví rozpitá
a snažíš se mě zase jednou rozesmát.
Šmírák
Ustrašené pohledy zpod přivřených očí,
krutá rána břitvou oholená,
zrcadlící se vkrvavém ostří,
do rámů obrazů nožem vytepaná.
Děsivé, tiché Noci
Krčit se všeru průchodů,
dřepět na železničních perónech,
ztratit se vlidském davu,
všedivých špinavých podchodech.
Štěstí
Ukrajuje kousky ztvých snů,
dělí se o ně snoční můrou,
odděluje části černých dnů
aby nebyly tvou malou prohrou.
Imagination
Imaginace, rezignace, nikdy nekončící svět iluzí.
Propagace, degradace, film, který se právě odvíjí.
Otupělostí se ochraňovat od bolestí, od utrpení.
Šuměním pohyblivých obrazů upadat do zapomnění.
Cítit klid
Stíny se obrací nad mou tváří,
smrt se štěstím spolu se sváří,
odstíny černi, černí se temnotou,
bojuji s ďábly, kteří se domohou,
Darmošlapové
Když se cítíš sám
a máš pocit, že něco hledáš,
zkus sejít zvyšlapaných cest
a směřuj do míst, která neznáš.
Svítání
Dešťová clona na obzoru,
mraky se sráží nad námi.
Uděláme krok a zřítíme se
do propasti dolů,
Celebration
Očima uhýbáš před zraky lidí,
snažíš se být stylizací vlastních sfér.
Chceš ať jen úsměv tvůj vidí
a následují stejný směr.
Temná pouť k branám šílenství
Upomínky za život hromadí se mi vdlani,
vrství se jedna na druhou.
Ďábel vmé hlavě šeptá, zaplatíš mi,
žádné dluhy po tobě nezbudou.
Odcizení
Odcizení se stává víc než pojmem
a Babylónskou věž staví osud mezi nás.
Přátelství klopýtající hlubokým kaňonem,
se snaží zbořit tu hráz,
Všichni říkají, něco ti chybí
Všichni říkají, něco ti chybí
a mě připadá, že přebývá.
Čtvrté, páté kolečko, o tom se nechci přít.
Všichni říkají něco ti schází
V cizím pokoji
Vcizím pokoji, za zavřenými dveřmi,
mé city se zjevují a vychází ven.
Ležíš vedle mě a já prosím věř mi,
že nacházím naději ve tvých rukou.
Soucit a svědomí
Soucit a svědomí, dvě části duše,
které nemá každý rád.
Obě tyhle sudičky nesoucí pokání,
se snažím každým dnem ukrývat.
Myslím, že ho ztrácíme
Veliké světlo zářící,
nad nemocničním stolem namísto kříže.
Srdce slabě bušící
trny vpažích drásající je.
Můj nejlepší příteli
Můj nejlepší příteli
Je ve mně víc vína než by mělo být,
vím to
je tady ale něco co ti musím říct.
Příliš dlouhý a podivný výlet
Vydávám se na cestu, bude dlouhá
hledám místa pro další rány,
ptáš se mě, jestli jsem šťastná,
prosím, nenuť mě ke lhaní.
Opustit zoufalcův ráj
Městem se líně táhne těžká červencová vůně tvořená směsí čerstvé trávy, květin a horkého vzduchu.
Poslední lampy se rozsvěcují a já se pomalou chůzí blížím kokraji naší čtvrti.
Každým krokem si více a více uvědomuji, že ve chvíli kdy dojdu na místo, kde se město dotýká lesa, bude konec.
Budu se muset opravdu rozhodnout, čím více se to blíží, tím se bojím měně….
Pokání
Duše zkroucená zářezy hříchů,
mysli vládne paní pochybnost.
Tikot hodin zraňující pýchu
a jediné co zbývá je zlost.
Self - Harm
Zase ses uzavřel do tmavé klece
schoulený do sebe
křičíš na okolní svět
a v rudých ranách na rukou
Masky
V oblacích plujících oblohou
hledáš odpovědi
na otázky svý
blázni jako ty milovat nemohou
Všechny mé hříchy
Sedím na podlaze
špinavý
přemýšlím jak se stát
člověkem
Já je někdo jiný
Noc je jediný,
kdo tě poslouchá
a nebe je tvůj přítel.
Ostatní ty neznáš
Zbabělost
Mé srdce krvácí touhou po radostido ticha tmy padají zbytky kousků mých kostí. Ztrácím tělo a nacházím hříchnejsem to já - ne -je to můj odraz na dveříchna dveřích koupelny co barví se do rudanechci odejít hnedne já přece nejsem tak zbabělá. Nechci jen přijímatmilodary co posíláš mi semchci vytvářet svůj osuda už nebýt zbabělcem. Krvavá barva pomalu mizíruce poseté šrámyvšak zůstanou se mnou.