Písmák Setkání s managerem
"Neříkejte mi, že to nejde. Všechno jde, jen se musí chtít. A já chci. " rozčiloval se muž s naštvaným a zároveň zoufalým hlasem, který vypadal, jako by zrovna vykradl vietnamskou tržnici, na sobě zelenou šusťákovou, křiklavě fialové tepláky a komické body.
Vlastní opovržení
Za vysokou zdí jednoho dne já bydlit budu,budu tam malovat portréty vlastního studu. Malovat portréty lidí, které jsem znal,kterým se nyní straním, které jsem kdysi miloval. A zpívat si u toho budu. Zapíjet trpkost a žal lahví od vůně kořaly, ve vůni tabáku, špinavých psů,v lakýrkách po chodbách domu, běhat já budu.
Jako ryba
V polotemné místnosti právě odbily poledne velké hodiny, stojící v rohu, P vstupuje do pokoje. Muž ne příliš vysoký, ale ani malý. S krátkými černými vlasy, s nevýrazným obličejem, s kruhy pod očima, oči dívající se spíše do zemi než zpříma do dálky. "Dobrý den" pozdravil osobu v místnosti nacházející se.
Zákeřné a falešné kachličky
Určitě všichni znáte dlážděný chodník klasickými čtvercovými kachličkami. Dnes se chodníky budují, rekonstruují na zámkovou dlažbu, ale ještě jsou spousty kilometrů chodníků, které mají starou dlažbu, barskdy už jen v hodně pochybném stavu. Některé dlaždice nejsou už pevně vsazeny mezi ostatní, ale balancují ve všech rozích. Za normální stavu to nevadí, šlápnete na betonový čtvereček, zhoupnete se a jdete dál bez dalšího přemyšlení.
Kritika a vliv
Přemýšlím nad tím, že jsem dlouho nečetl žádnou knihu, víc jak týden to určitě bude. Přemýšlím i nad tím, že ve zkouškovém, jsem měl spoustu času na čtení. Bohužel to mnohdy bylo na úkor učení. Nejspíš jsem si říkával, že obě činnosti jsou ušlechtilé, ale bohužel každá jinak, každá s jinou okamžitou vahou.
Čekaní v mlze
Ranní chladný vítr profukoval skrze mlhové mraky, tlačící je jako chuchvalce vaty, pryč od probouzejícího se pondělního dne. Slunce ještě nevyšlo, ale zas nebylo tak pozdě, aby na jeden z prvních vlaků nečekali ještě uzívaní lidé. Každý den ráno potkávám jednu ženu, třicet ji už dávno bylo. Jezdí spojem, kdy první, stále školou povinná mládež jezdí za svým vzděláním.
Rybí hlad
"Myslíš, že ryby majů něco jako hlad. "
"Myslím, že jo, určitě jo. Jinak by nebyly furt tak hladný. "
"Já jenom, jestli třeba, když vidijů žrádlo, tak si řeknů: no tak se najim a jinak nic, prostě nežerů.
paranoia
Den, který svým zbarvením oblohy nevěštil nic pěkného nastal právě dnes.
Dlouho jsem čekal, že k něčemu podobnému musí přijít, že se to musí stát. Veškere okolnosti tomu už dlouhou velmi dlouhou dobu nasvědčovaly. Právě dnes to přišlo, předchozí noc byla poslední nocí, kdy byla poslední možnost zvratu, poslední šance, aby vše zůstalo ve známých, zaběhlých kolejích.
Rozhovor
„Někdy přemýšlím jaké by to bylo, kdybychom se zkusili dát dohromady“
„Kdoví proč nám to nevyšlo. “
„Nedokázal jsi se vyjádřit. “
„Já se bál jak bys zareagovala. “
Lásku...
Dejte mi lásku, já se chci zamilovat,dejte mi člověka, který ji bude opětovat. Seberte mi rozum, abych ji mohl poržít,ukažte mi zahradu růží, kde se mohu ze sna vzbudit. .
Do jiné dimenze
Noc pomalu odcházela a přes šeravé sychravé ráno začínal nový den. Blikající šalina narvaná neznámými lidmi projela kolem Johnova domu. Velká těžká, rzí prokvetlá železná vrata vrzla hlubokým tónem do průjezdu starého domu. Dům stál už víc jak sto padesát let.
Celý život sám...
Celý život sám, zalezlý ve svém domě byl, romány, co psal, někdo jiný žil. Na světlo boží dostal se ven, sedí tu před novináři, na tiskové konferenci a říká: „Jsem velkým slabochem. " a vypráví dál.
,,Nedokázal jsem žít já , psal jsem si život na papír, vpředstavě, že žít se dá a jednou se mi splní.
Melancholie nezaměstaných myšlenek
Pozdní zářijový večer všedního dne. nastupuji mezi posledními lidmi do motorového vláčku, lokálky, která míří směr můj domov. Přesto mě domů čeká ještě nepříliš dlouhá cesta na kole. Sedám si na sklápěcí sedátko na nákladní plošině.
Chůze na hranici
Alex neklidně spal. Byla bouřlivá noc. Venku pršelo a silný nárazový vítr vytvářel na skle okna proudy tekoucí vody. Měsíc byl v úplňku, ale přes těžké, zlověstně černé mraky vůbec nebylo vidět jeho stříbrné měsíční paprsky.
SCI - FI reklama
Včera jsem si prohlížel další reklamní leták, kterých chodí do naší schránky mraky. Napadla mě i u toho taková blbina. Dlouho jsem přemýšlel, jak ji podat, napsat, jak ji rozpracovat a do jaké kategorie ji pak umístnit. Snad jsem ji umístnil dobře.
Opít se
Krátká povídka o úniku ze světa rozumu, s otázkou jaká muže být asi smrt. Místy jsou poetický keci a troška symbolismu. Doufám,že se bude povídka líbit a když ne, váš problém.
Prolog:
Všechno je neskonale v pohodě, ale přesto mám se chut opít a nikdy nevystřízlivět.
Bajka o včelce
Bylo nebylo jedno už teplého květnového dne se z šestihrané komůrky vykousala na svět včelička s číslem 19860519 AW. Hned po prohlídce svého okolí a nabrání sil nastoupila do včelí školy o tři plásty na sever dál v úle. I samotná Královna matka je přivítala, mladé včelky ji měli okamžitě v úctě a obdivu. Dodala jim motivaci pro učení, řád, morálku, disciplínu a hlavně smysl pro pracovitost.
Zrůdná touha
Obloha se začínala protrhávat. Zpoza mraků začalo prosvítat měsíční světlo, přitom je úplné bezvětří. Přemýšlím o tom, jak je život nespravedlivý a proč, přemýšlím proč někteří lidé jsou škodolibí a jiní úplně bez zájmu, přemýšlím proč se lidé chovají jako nejhloupější stereotyp a přitom to společnost cenní, přemýšlím o všem možném. V srdci mám vztek, nevím proč v srdci, když myšlenky se mi honí v hlavě, ten divný pocit mě spaluje ze vnitř, hořím každým kouskem těla, nedá se to vydržet, ale zároveň je mi to velmi příjemné.