Písmák Stíny při svitu Luny
Bez hvězd a bez mraků
Je noc plná přízraků
A plačících žen
Jimž se rozplývá sen
Zapadající měsíc
Toho večeraKdy se měsíc schoval za střechu domu z panelůDomu z betonu a z lidských příběhůToho večeraKdy k nám z dalekých planetZ jejich zemí a městZ komet a měsícůA především z tisícůMožná již zaniklých hvězdNepřicházelo nic než mrazivé tichoJen neživá světýlka na nebeské klenběPutující zpoza obyčejného parku za obyčejný panelový důmJako každou nocToho teplého večeraSe mi na zastávce honily hlavou desítky snad možná stovky slovSlov jako zlostNevěraSlov jako osud víraNebo budoucnostA když přijel autobusNikdo tam již nestálNikdo na něj nečekalJen obyčejný stín pohozené krabičky cigaretŘidiče přivítal.
Noční návraty
Po večerní procházce nocíNěkde pod lampou jinde po tměNikoho nezajímá kdo se vracíJen pokoj s jednou postelí přivítá měZas ta známá čtveřice zastavěných stěnNechci být tady ale nechci ani venV místnosti já a stále se vracející senTak vzdálený skutečnostiJako modré nebe HimalájíJako rozpálený písek Patagonské pouštěJako oslnivé paprsky slunce třpytící se na hladině nekonečného oceánuJako nejčistší sníh kanadské tundryJako nelítostný déšť co bere a ničíKdyž bezmocní lidé o pomoc křičíJako tisíce vzdálených hvězdU kterých možná lepší je světA přesto tak skutečný že zůstává tu se mnouV místnosti tři krát pět.
Onen svět
Dneska jsem jako tělo bez dušeJen jakýsi přízrakTajemný cizinecDešťový mrakPostava jež hledí do knihy, ale slova nevnímáChodí sem a tam bez směru bez cíleTělem jí prostupuje zimaChci odjet do světaKde každý stromKaždý keřKaždá květinaKaždá dušeRozkvétá.
Květen
Je květen svět kveteAle mlha dnes halí uliciBojím se a srdce mi bušíNa hrudi pocit skličujícíMlha halí mojí dušiA na všechny křičím: "Jděte. "Je květen svět kveteJen dnešní svítáníMá v sobě divnou příchuťChuť lásky a milováníChuť smrti a umíráníJako když za živa pohltí vás suťA vy už zítra nebudeteJe květen svět kveteKvete černě až prokletěUž není kam bych šelTak stojím věrně a nehnutěNež zazní výstřelJe květen cizí svět se rodíKde ten můj umírá.
Ve válce
Vzpomínám na vodní hladinuA v ní se odrážející slunceVzpomínám na jihočeskou krajinuNa řeku Blanici v celé své kráseNa chladivou rosu po ránuNa ohlazené oblázky v potoceJestli v té válce nezahynuVrátím se tam zaseTřetí den v zákopuTřetí noc záhy přijdeCo bych asi dělalKdybych byl jindeHledím na vzrostlou lípuČekám až měsíc vyjdeNení kdo by tu bojovalNepřítel nikdeVčera se mi zjevil mesiášPostavil se přede mnouPředstavil se jako TomášA osvítil mysl mouAbych i jáJehož štěstí opustiloViděl svou svíčku plátSvé věčné světloVěčnou nadějiAbych věčnou pravdu mohl znátAbych miloval radějiJe to lepší než život lidem brátAle já až za chvíli pochopilCo jsem vidělTo nebyl spasitelKterý by mou duši zachránilCelé to byl jenom senKterý se mi v hlavě usadilCelou ji zaplnilA nemohu ho dostat venJen když myslím na tebeSen z hlavy se vytrácíVzpomínky omládnouMé srdce burácíA posílám do nebeModlitbu krátkouJak může dopustitŽe země krvácíChytám se myšlenkyŽe sen svůj uskutečnímBeru zbraň do rukyA do boje vyrážímOdpusťte mi madamŽe se k vám nevrátímRaněn k zemi padámZem tělo mé pohltí.
Les
V lese matka příroda kralujeTam mezi stromyCelý svět žijeTam sojka zpívá miA čmelák poletujeTam sedímA říkám si jak krásná jeLeč bohužel vímŽe mě nemilujeTam sedím a přemýšlímV jakém to žiji světěKde bohatí vládnou chudýmA bohatí vládnou lásceAle já vímŽe jednou to přijdeZmizí bída a hladZávisti ni chamtivosti nebudeA já budu smět říctŽe ji mám rád.
Poslední kapka
Černá zeď přede mnouVšak hvězdy třpytí se na níMá jediná nadějeKdyž kráčím nocí temnouŽe ony mne dovedouZa níZa tou jedinouCesta je dlouháJe plná trní a bodláčíA sova v dálce houkáA cvrčci v trávě cvrčíA já před sebe koukámNa lesyNa loukyPřichází bouřkaLuna zaplula za mrakyZmoklý unavený sámStále se nevzdávámStále mám nadějiŽe dojdu kam mámŽe dojdu a naleznuCo marně hledámUž zbývá jen kousekŽel nechal jsem za sebouSvé sílyCo poutníka vedouK cíliMalý kámenKus skály co leží a spíVe dne jen jeden z mnohaV noci zabiják slepýJeho potkala nohaTělo řítí se k zemiA ruce v blátěA z nebe hromyMá miláUvidím tě.