Písmák Černej Anděl
Černej Anděl
A přišel smutně černej Anděl k pobřeží,jeho krok to tíha jest z olova a pro tvorstvo záhuba. Jak ho v srdci tíží a srdce přitom láskou krvácí. Za ním jen smrt a neštěstí se jen šklebí. Ach - člověče, člověče, proč si nedáš už říct.
Mládě
Mládě
Tvé oči černé, jak had chladné jsou,to jiskérky zla nebo radostí v tom jsou.
Jsi štíhlá jak užovka, ale dravá jako ještěrka. Jsi zkrátka lidská neposedná opička.
Co se v tobě všecko zplodilo, co živlu se v tvém těle usadilo.
Uzavřen
Uzavřen
Jen samý beton sklo člověk míjí,asfalt pod nohama do chodidel tlačí. To jde člověk přece v městě ulicí,kde se něha s láskou dnes ztrácí.
Kde je ta krása, co se dříve nacházela, kam jsi jí schoval v srdci svém. Ty, co si říkáš člověk moudrý, ale jen snad pro sebe.
Apokalypsa
APOKALYPSA
Jen maska škraboška se ve větru točí, jak dobře je, že nemá lidskou tvář a žádné oči. Jen větřík si zlehoučka s ní pohrává v tom povětří. A modrá planeta se přitom pomalu točí podle své osy v té sluneční soustavě,co deset planet jak prstíků lidských. A tak hledím na tu škrabošku a mám smutno z toho všeho v duši.
Vagónek
Vagónek
Jen se mnou pojeď človíčku a příjemnou cestu přitom měj v metříčku. Já jsem z dopravy jako blesk, co Tě přiveze tam, co Tě čeká Tvůj svět. Tak se u mně ve vagónku posaď a jako řádný občan se taky chovej. Já Tě na oplátku vždy včas všude dovezu.
Růst
Růst
Tvé rty, to nalité lístky růže červené,jak dvě půlky mandarinky šťavnaté, co samy bez řeči říkají, vem si mě.
Tvé oči v sobě dívčí zvědavost mají,co žádné s chlapcem milování neznají. Jen sem - tam při řeči kmitají, až se v nich jiskřičky zvědavostí, touhou,ale i strachem třepetají.
To bojují s tvou dušičkou nepokojnou,co má strach, ale už tě tělo tvé zrazuje a nedá ti pokoje.
Dušička
Dušička
Den za dnem přichází,den za dnem se i v člověkuláska buď ztrácí nebo znova nachází.
Jak zlehoučka ta láska nečekaně do srdce vchází. Že než i člověk postřehne, tak srdce je něhous ní zaplavené a bolest je z toho opojení,a radost zároveň v očích Tvých.
Jak louka Sluncem zalitáv tom poledním slunku,co nám matka zem vždy na jaře připravilaa všemu tvorstvu s láskou dala.
Pohádka
Pohádka
Co pohádek a bájí už řečeno bylo, tam u lesa kouzelného. Co skřítek jahodník usedá v mechu, co oblázek kouzelně je pruhovaný, také k večeru. Tam se pro děcka pohádky rodí, co dospělí dětem k večeru vyprávějí.
To se jako v pohádce ticho zrodí a dětská očka se radostí rozzáří.
Cácorka
Cácorka
Den se zrodil a noc zůstala jen zapomenutá,to nám děvčátko po ránu už taky vstává. Jen se opláchne a hned ke stolu jde,to už na ni rohlík s máslem a medem čeká. Však je to cácorka, co nám jen radost dělá.
Už šatičky a punčocháčky s botičkami čekají,až si je vezme děvčátko, co očka jak trnky má.
Město snů
Město snů.
Ach Praho: ty město měst, občas lidem českým nazváno i Matkou měst. Co vody Vltavy už tebou proteklo. Každá kapka a proužek vody.
Čas
Čas
Už mnoho jar a zim proběhlo v čase mém,co už i šedivý vlas nadělil ten čas na skráně mé. Jaká to rýha na tváři a čele mém je dnes,po tom čase, co měří všem správně a spravedlivě všem.
Co srdce zatoužilo lásky nést, to lidská touha,co i v myšlenkách a rukou svou dokázala zbudovat hnízdečko pro sebe a pokolení své. To vše v čase žití, co se v touze nese po generace,a moudrost předků, jako když v genech se přenáší v tom nekonečném životním čase.
Zlo
Zlo
Tak co je vlastně zlo. Kde se bere zlo. Co tu chce. A proč vlastně je.
Afrodité
Afrodité
Už dopoledne rozkvetla třešeň a její vůně,krása květu i lásku do duše člověka nese. To bohyně nymfy se probudily a stromyze zimního spánku také vzbudily, vše to k jarnímu květu vehnaly a jen se usmívaly. To bohyně Afrodité se ze spánku probouzía s ní láska, co vchází do lidských srdcí.
A bohové Pothos a Priapos si s lidmi hrají.
Amerika
Amerika
Tak zpěv ptáků zazněl nad tím krajem,co jako volný pták jsem se rozletěl. Jako tramp nebo tulák krajem jdu a jejda,narazil jsem v tom Česku na Ameriku.
Co mé oči v tom nespatří a mé srdce nad tímmístem bez lidiček v dušičce jen zazáří. Nikde nikdo se nenachází, jen ta pověst o této oblasti mé srdce k obavám trochu provází.
Jaro
Jaro
Už i ledy pukají pod vlastní tíhou a tlakem paprsků Slunečních. Už i první skřivánek k obloze vzlétl a Slunko přivítal v letu. Už i srdce lidská se otvírají, lidské pohledy se s láskou a něhou setkávají.
To už jaro volá a v srdci každého tvorečka, že už nový čas nastal, pro lásku a život každého z nás.
Popelnice
Popelnice
Už se trochu setmělo na té naší ulici, to lidé už naplnili odpadem i popelnici,jaké to stíny se derou ulicí, jak myši tiše bloudící, ale mají svůj směr a ten jde k popelnici.
Né, to né, to nejsou myši, ale stíny lidí,co vždy z večera navštíví tu popelnici. Jsou to vůbec ještě lidé. Nebo odpadlíci společnosti, co hrabou v té popelnici.
Děvka
Děvka
Dnes je den nějak mrazivý a napadl i sníh jak peříčko bílý. To ráno je takto chladivé, protože mě kručí hlady v břiše. A i ulice je prázdná, jak paní domácí bez duše,a můj pasák si v auťáku cigárko vykuřuje, a mě po očku pozoruje.
A tak hledím na tu ulici a na cestu k hranici,zda nepojede už nějaký zákazník.
Kolibřík
Kolibřík
Je smutné srdce mé, jak holá dlaň,co tě objímá a nic jiného nemá. Jen duše má Tě s láskou vždy vítá,srdce se přitom jako branka otevírá.
Jak zajiskří v očích mých, když tebe zahlédnu ve dveřích. Jsi jak květ naplněn nektarem.