Písmák Je září
Je zářía pole už jsou rozoránav ranních mlžných oparechzemě černá rozedranáunaveně dýchá
Je září poklidné i usháněnéještě letní ve svých dnechuž podzimnív nocích ránech a večerech
Je zářímé září to jemůj měsíc v stráních rozfoukanýa usazený po sadech
Je zářía děti slyší ve svých snechzvony větrem roznášenépo loukách a kopcích
Je červenec
Je červenec
v loukách líně stojí
jak ten
který už cestu nehledá
Sonet pro Š.
Ševelí vítr na stráni
A opírá se do oken
Ráno si přispí vsvítání
Když otvírá se nový den
Píseň o jedu
Ležíš tu ospalá
copak to vsrdci skrýváš.
mluvíš mluvíš mluvíš
jak to máš ve zvyku
Píseň o řece
Řeka se stočila
pod podemletým břehem
je plná kalných vod
jako by začal tát
Píseň o větru
A vítr přišel zpět
ten vítr beznaděje
který tak snadno se
vždy klidem přimyká
Píseň o nebi
Je nebe modré snad
alespoň věřím tomu
i když jsem uviděl
jen výsměch vočích tvých
Píseň o naději
Jako by naděje
byla vždy jenom klamem
který je silnější
čím slabší se nám zdá
Píseň o dešti
A prší celý den
déšť nemá soucit snámi
a listí strhává
zem je jím zaváta
Píseň o cestě
Vábnička dozněla
zmizely tóny její
jen ticho slyším teď
ten smutný matčin hlas
Píseň o rozchodu
poslouchám slova tvá
však nerozumím tomu
nechápu ztoho nic
co mi tu vyprávíš
Našel jsem něco co jsem nehledal
Našel jsem něco co jsem nehledal
co snad ani nikdy nechybělo mi
našel jsem své pochybné svědomí
jenom teď nevím jak budu žít dál
Sonet Irska II.
Květy ze stromů již opadaly ale jaro jsem ještě přijít neviděl a neviděl jsem ani zimu odejít den za dnem je tu stále stejný Květy ze stromů již opadaly jen netuším kde se na nich vzaly jak poznaly že právě teď mají začít kvést když nebe je tu pořád zatažené A noci jsou tu věčně beze hvězd noci - ty které vždycky miloval jsem ty nocis vůněmi rozkvetlých sadů o kterých si můžu nechat jenom zdát Květy ze stromů již opadaly aniž by rozkvetl jediný sad
Sonet Irska I.
Kostely tu mají nebem zastřešené asi aby to k bohu měli blíž holé kamenné zdi rosou ojíněné za oltářem však nenalezneš kříž Brány jejich jsou dokořán otevřené ptáci tu ve zdech našli svoji skrýš ticho neni žádným zvukem narušené pohledy mohou volně stoupat výš Až tam kde si v nebi naše víra ta pro kterou se tak snadno zmírá ta pro kterou je lépe zemřít raději z toho co v nás nikdy neumírá v čem snad jediná je naše síla stvořila k obrazu svému chrám naději
Neusnul jsem dneska v noci
Neusnul jsem dneska v noci
Oči mě pálí ještě teď
Ráno mi vrátí (té marnosti) pocit
A zbytečné je odpouštět
Noc tuhle poslední jsme ti ještě dal
Noc tuhle poslední jsem ti ještě dal
O těch minulých už mluvit nebudeme
Ráno jsem se stebou loučil miloval
A pod oknem tvým jsem každý večer stál
Nesnáším ty tvoje řeči
Nesnáším ty tvoje řeči
(Otrávilas mi jimi sluch)
Ropuší sádlo i sádlo z much
A bolehlav
Rozjímání o Ženě a pivu
Pivo budiž pochváleno
tak jako tvoje jméno - Ženo
neb jak jím
tak také tebou (Ženo)
Ladě K. II.
Loučíš se se mnou
A odcházíš
Dozněla Čóši
A flétna je už odložená
SONET DOMU VII. (letní jídelna)
Rohože na spaní na zemi položené
podivný ornament v podivném pokoji
hodiny na stěně zas z času odkrojí
tóny šakuhači zůstaly neslyšené
SONET DOMU II.
Dlouhá je cesta z Prahy až do Treblinky
žena se ještě zastaví v předsíni
pro šaty už nepůjde si do skříní
na nočním stolku nechala ležet šminky
SONET DOMU
Bílá to je dům jak nožem vykrojený
ostré hrany jeho tříští celost stěn
teskní po lidech co kdysi žili v něm
a žlutá okna mu prolamují stěny
Muž políbí muže (historie jedné lásky v devíti obrazech)
I.
Voda se zkalí bahnem ze dnaslunce pálí a vítr nepřicházíje poledne a soucit není jak stín nikde k nalezení
II.
Muž políbí mužejako hrot šípukdyž proniká mezi žebraostří trhá masoa láme kosti
Srpen
Je srpen zas přijdou a požnou tě srpy a kosami měsíci napospas žencům vydaný
je srpen je nemožné nevidět jak krásné tělo máš snědé a nahé
je srpen úrodný jak ty sama jsi ležím v tobě nahý opilý tak jako ženci v obilí
je srpen a děti šly do polí sbírat do kapes spadané klasy
SONET NOCI XII.
Když jednou provždy ze dne odešla jsiproč potom s nocí tady přebývášv posteli nacházím ještě tvoje vlasyz poslední fotky se na mne usmíváš
Když jednou provždy odnesla sis věcico jsi kdy dříve u mne nechalavysvětli mi prosím proč jsi také v nocipokoj a klid mé mysli nedala
Byla jsi mrcha tak jak všechny ženyco vpletly se kdy do mých cestbyla jsi prázdná jak bytu holé stěnyi kytky přestaly v blízkosti tvojí kvést
Dnes nevím co všechno bych za to dalkdybych tě byl býval nikdy nepotkal
SONET NOCI IX.
Jako by bolest byla minulostívše je chmýřivé uslé jak prachvyhořelé vzpomínky skutečnostijak popel ve slovech a na rukách
Jako by bolest byla přítomnostívšechno vězí v noci jako v pastia čas je kruh toužící po věčnostiv prach a popel proměněné slasti
Jako by bolest byla budoucnostía čas který je popel prach i kruhchmýřivě poletuje po místnostia noc je důtkami bita jak bůh
Jako by bolest s námi se rodilajako by bez nás snad ani nebyla
SONET NOCI VIII.
Bludiště noci už mě opět lekátěch cest které nabízí mi k poutikterou z nich jít kterou odmítnoutina konci které co mě asi čeká
už ani nevím ve kterou jdu stranuvšechny cesty se mi stejné zdajínavzájem se míjí protínajípřestávám věřit dojdu-li kdy k ránu
a někde v dálce stále tvůj hlas slyšímvolá mě vábí do husté chodeb spletihraješ si se mnou tak jak malé dětikdyž trápí kočku a ubližují myším
kdy tohle všechno bude ukončenochtěl bych tě neznat neznat tvoje jméno
SONET NOCI VI.
Zhasnul jsem světlo zatáhl závěsy
noc ke mně mluví ztišenými hlasy
šeptá mi slova která poděsí
kerá mne žnou jak ženci zralé klasy
SONET NOCI V.
Noční déšť utopil veškeré mé sny
odplaven byl poslední náznak spaní
kde jen je konec po s tebou usínání
probděl jsem noci a probděl také dny
SONET NOCI IV.
Něco se stále do mé mysli vrací
a je to jako by mi někdo hrál
jako kdyby uprostřed ticha stál
dohrál a uklonil se bez ovací
SONET NOCI III.
Už svítá a já ještě bdímmé sny mne na holičkách nechávajíjiným lidem se asi zdajízatím co já o spánku sním
sním o někom s kým bych usínaldotýkajíc se ho lehce v spaníunaveném po milováníne hořkém jako starý žal
žal který mnou prorůstáa rozdroluje moje spanía nic mě před ním neuchránísnad jen políbení na ústa
ráno je však již zpřítomněnobdím a ptám se kde jsi ženo
SONET NOCI II.
Zdál se mi dnes v noci seno jaru ještě udýchanémo loukách uválených jaremo kráse jarních žen
o polibcích jarnícho jarním slunci mezi stromyo dešti který lampiónyza nocí zháší ve větvích
o zahradách jarnícho sadech přesycených květykteré přes noc na zem slétlyjako by napad sníh
o dívce která roztouženav náručí mém milostně sténá
SONET NOCI
Když odchází noc z tvého spánkusen příběh svůj dovyprávělbyl hořký s vůní po heřmánkua zanechal tě tak jak chtěl
rozespalou a tápajícíněkde mezi tam a tadyv obrazech noci hledajícítajnou cestu do zahrady
s vysokou zdí a velkou branouza kterou sis v dětství hrálase sestrami na schovávanoua večer ses stínů bála
dětství však jak sen se vytratiloa tys zapomněla vše co bylo
A budeš chtít tančit
a budeš chtít tančitpomalujako když padá déšťten jarnía chladnýještě tesknící po zimějak pes po noci
a budeš chtít zpívatpotichujako smutek kdyby ti našeptával slovajako starci když mluvío ňadrech mladých žen
a budeš chtít se milovathlasitějako zvíře když zápasí se smrtíjako když biješ vzteklého psadřevěnou holí plnou suků
Historie jedné lásky
1998
dřív než ke mně ty tóny dospějízavřu oči a budu potajímyslet na tebe
pod víčky pod tmou spánkunechám si utkat tvůj obraz snemdřív než budu z něho probuzen
1999
alkoholická
čí je to vina
že po třech litrech vína
přichází ráno kocovina
má je to vina
Žena
Žena
ale spíš muži je podobná
ostrá hranatá tvář
krátké vlasy zarovnané nad obočím
Kdybych byl svatý muž (prvomájové rozjímání)
23:12 příchod do hospody
první pivo
Kdybych byl svatý muž z Angoly
miloval bych se až to zabolí
Oresteia
trny ti ruku poraní
krev pomalu vytéká z ran
bolí to
bolesti se však nebráníš
O narození Krista
Dotkl jsem se matčina prsu
a pil
sál jsem mléko z něj
sál jsem svou bolest
Báseň na motivy pověstí o bílém hadu v sedmi slokách napsaná
půl roku tomu je
co jsi mne opustil
dům se nám rozpadl
v ruiny proměnil
O prvních z nich mluv
mluv o prvních z nich
o prvních z nich mluv
o těch snových
i těch probuzených
Jsi-li tak krásná
Verze I.
(pro erotiky)
Jsi-li tak krásná
že pěvci o tobě písně zpívají
O černých a bílých
jsou černé a bílé
které jsou
a nejsou žádné jiné
než aby nebyly
Prosil jsem ...
prosil jsem se do tebe
přes tvojí jemnou kůži
prosil jsem se do tebe
tak jako touha do vášně
Romatik aneb romantický matematik
chtěl bych být romantikem
matematikem chtěl bych být
v obojím tomto umění
chtěl bych umět žít
O koni, psu a rybě
koněm chtěl bych být
a ze žlabu oves žrát
po zelených loukách běhat
a ržát a ržát a ržát