Dědictví Smrtonošů II.

II. Půda se rozpalujeRáno bylo jako vyšité z hedvábí a noční příhoda se zdála být jen snem. Zranění v boku však dosvědčovalo, že se doopravdy stala. Rána nebyla hluboká, meč rozsekl pouze kůži a svaly na žebrech, kosti zůstaly naštěstí celé.

02. 10. 2006
0
0
542
Próza na pokračování

Dědictví Smrtonošů III.

III. Sveg Fanlir
„Jmenuji se Sveg Fanlir z klanu Fanlirů z Jöergensborthu. Syn Ruga, který byl synem Alega, jenž byl synem Almunda. A ty jsi….

02. 10. 2006
0
0
484
Próza na pokračování

Dědictví Smrtonošů IV.

IV. Svegovo vyprávění
„Pověděl jsi mi svůj příběh, Nolriku odnikud, a já ti teď povím ten svůj. Ale poslouchej dobře, protože tak, jako bylo pro tebe těžké vyprávět o sestupu do Nar-urgu, je pro mě bolestivé vzpomínání na to, co se stalo před několika týdny…Plavil jsem se na Mořské štice sedm let, a za tu dobu jsem zažil vše, co se na moři zažít dá. Nebudu tě unavovat důvody, proč jsem se já, pravověrný horský trpaslík, poddaný krále tordhenského, stal námořníkem.

02. 10. 2006
0
0
527
Próza na pokračování

Dědictví Smrtonošů V.

V. Do Černých hor.
„Nikde nic. Jen schválené zboží.

02. 10. 2006
0
0
589
Próza na pokračování

Dědictví Smrtonošů I.

I. Čepele ve tmě
„Jsi přesný. “
Ellen se zpoza rohu přístavního doku vynořil jako duch, následován svým drobným, nehlučným sluhou. Nolrika zajímalo, jak se takový hřmotný člověk může pohybovat tak tiše.

29. 06. 2006
0
0
679
Próza na pokračování

Plamínky

Plamínky naděje ti zamknu do očí aby ti svítily na cestu do mého srdce. A až projdeš smutnou krajinou rozbořených chrámů a překonáš tisícihlavé nekonečné hady tak možná najdeš ten malý, vyhaslý uhlík ve mně a spálíš mě očistným plamenem.

08. 05. 2006
3
0
557
Miniatury, hříčky

Svátek nenávisti

Je pozdní večer, první máj. Večerní máj, je lásky čas… Jo, to je pravda. Je krásné mít aspoň jeden den vroce zasvěcený lásce, jeden den, kdy lidé zapomínají na nenávist, zlobu, zášť, den, kdy vezmou svého partneru za ruku, i když to nedělali třeba už celá léta, jejich partner má špeky, pleš, celulitidu, natáčky a příšernou pleťovou masku, jdou se sním projít pod rozkvetlou třešeň a tam si vzpomenou na ztracená léta mládí a zamilovanosti, překonají vnitřní odpor a něžně jej políbí. Však si taky tento den lidé náležitě užívají.

02. 05. 2006
1
0
762
Fejetony

Bloudův osudný omyl

„Cože. Bloud, to mi říkáš jen tak. “Jiří Bloud kajícně sklonil hlavu Jaroslav Nemelka sjel svého podřízeného velmi, ale opravdu velmi přísným pohledem. „Bloud.

02. 05. 2006
0
0
841
Povídky
Nahoru