Písmák Opojení
Část I. Opojení
Vydal jsem se na cestu mrazivým městem. Od hor vál nesnesitelný a ledově krutý vítr, co švihal jako bič a ze všech škvírek, byť sebemenších, vytloukal s rytmickou pravidelností poslední zbytky tepla, prosakujícího zdmi – pouze obydlených domů – samozřejmě. Rozbořeným domům se s nesmírnou šikovností vyhýbal při čemž opisoval obdivuhodné piruety.
Rozhovor
Část II. Rozhovor
„Nejdřív smysl života, až potom spasit svět…“ Opakoval sám sobě do zemdlení. Chvílemi to vypadalo, že se sám se sebou dokonce hádá – několikrát měl dokonce nutkání udeřit se a potrestat tak méně dokonalou část své osobnosti – párkrát se dokonce neudržel a praštil se pod levé oko. „Říkám ti, nejdřív smysl života, rozumíš.
Démon Alkohol
Část III. Démon Alkohol
„Můžu si zapálit. “ zeptal sem se, abych prolomil takový to divný dusno, co je v pokoji, mezi dvouma lidma, co se neznaj a nemají si co říct. „U mě doma se nekouří, nemám rád ten smrad potom, takovej ten žlutej smrad na záclonách.
Rosa a kosa
Rosa padá,
bosa z rána. Tichý byl svist ostré kosy,není již trávy, není rosy.