Písmák Osoby
Osoby
Vystoupily ztramvaje, obě dvě slečny,
všichni měli pantofle a já byl sám,
za zbytek léta, za štěstí, jsem vděčný osobám,
Studené zimní večery
Studené zimní večery
Studené zimní večery,
večery před jarem – snosem klauna,
sjinovatkou ve vlasech mrazové na zemi klečeli.
Šeptání
Šeptání
Kde jsou ty staré domy, kde jsou stromy,
a život, kam ten se poděl.
Tápu chodbou, vtemné šedi brodím se,
Jedna polovina
1/2
předevčírem jsem si na pravé dlani
a pravém kotníku nalezl stigmata
– – zdá se že jsem visel jen za půl kříže
Babí léto
Babí léto
píseň pavučiny již brouká si vánek spozdním létem,
pozdní léto samo zlatavé hřejivé opadávající vnestoudnou zimu,
pár od matky odtrhlých lístků umírajících bloudí světem,
Divadlo
- Divadlo -
Procházel jsem se tuhle vranních hodinách podzimním lesem, vlhkem a žlutavým listím,
když přede mnou vyvstal podivuhodný výjev, zde nečekaný: na palouku zčásti ještě zeleném
a sbabím létem, na pařezu dřepěl, rukama podepřenou hlavu, dědek vomšelém, jakoby smutečním obleku. Nepěstěný prošedlý plnovous, zacuchané vlasy, tvář špinavou od dlouhého čekání tady vlese – nevím na co. Jdu blíž, zjišťuji, kam upřeně hledí. Před dědkem je postaven vysoký černý klobouk, dříve snad nošen spýchou některým mladým zbohatlíkem po honosných pařížských promenádách, zdá se, že nyní čeká na almužnu.
Je chante pour l’édicule
- Je chante pour l’édicule -
Kdysi býval jsem průzkumníkem cizích krajů – těch exotických zemí na jihu (kde je všechno osvíceno sluncem, sluncem, co oslňuje, mate mne, když rádo tvoří před zrakem fatamorganu), tváře se stále jako horlivý cestovatel, denně čelil jsem nebezpečí a neznámu své planety. Ohmatal jsem rukama vše, abych utvrdil smysly, že okolí jetím reálnem, které vyvrací sbor názorů vmysli, zpívající, tvořící sny. Osahal jsem skutečnost, přesně tak, jak mne mí rodičové učili, ale hudbu jsem ksvé radosti neutišil.
Při jedné zčetných výprav za teplem poznání podařilo se mi objevit nový svět, jímž jsem doposud uchvácen a píseň stále zní: kde není stálých obyvatel, kde jedině mohu ponořit svou hlavu do víru slov vtištěných na stránky knih, kde vůně jak zlaciných parfémů, co upíjí mne do závratí, sálá ze všech koutů.