Písmák Chtíč
Slastí přivírala oči a přerývaně oddechovala. Byla v sedmém nebi. Vzpomněla si na toho, kdo ji miloval - a koho také svým způsobem milovala ona. Pak oči otevřela a podívala se vedle sebe.
Noční silnice
Noční silnice mi připomíná hřbitov.
Místo, kde odrazky patníků, lemujících cestu,
nasvícené reflektory aut,
žhnou do tmy stejně tak,
Bez závaží
Oči tě pálí, ale ty držíš.
Derou se ven, ale nepustíš je.
Ikdyž jsou slané, necítíš je.
V mysli své zmateně proti zdi běžíš.
Cokoliv pro tebe
Chtěl jsi, abych řekla cokoliv.
Cokoliv, co mě napadne.
Jenže to bylo přesně to, co jsem tobě nikdy říkat nemohla.
Nemohla, protože jsem věděla, že tebe to moje "cokoliv" už asistejně nikdy zajímat nebude.
Důchodci a MHD
Je jich prostě moc.
Bylo něco před jedenáctou hodinou dopoledne a já čekala nazastávce MHDaž dorazí trojka. Tedy abych to upřesnila, autobus číslo 3, jedoucí z vrchní strany Karlova náměstí přes Týn až na polikliniku k Hájku, a tak dál a tak dál. Přesněji jeho trasu neznám a není to vlastně anitak důležité.
V zajetí
Prostor se pomalu zužuje, už zdi se přibližují,každej každýmujenom lže, všichni si ubližují.
V zajetí mezi čtyřmi stěnami,jen sedí sami, mlčí. Co taky jinýho zbejvá jim,když nejsou vlastně ničí.
Ničí nejsou, nic nemají,jen sami sebe, se sebou,cestu svou marně hledají,však vždycky o krok za tebou.
Konec
Co bylo, ikdyž bylo to krásný.
. už není, už je mi to jasný.
Už je to pryč, šanci užs mi nedal.
La
Seděla. Oči před sebe upřené. hleděla. Všechny zprávy jí tajenévěděla.
Cesta
Ikdyž má cesta nemusí bejt daleká,je jen jedna ze stana konci nic nečeká.
Tou cestou jen musím jíta bejt sama sebou,přesto však můžu chtíttou cestou jít s tebou.
Do očí ti koukat,v mé ruce ruka tvá. Životem se protloukatpůjde líp, když budeme dva.
Podvečerní pocit méněcennosti
Proč jsou věci tak, jak jsou. Život rána za ranou.
Každej někam spěchá, každej něco čeká. Nikdo však nic nedostane, ničeho se nedočká.
Samota
Prázdnej a lehkej jak vylitej džbán,tak tak se člověk cejtí, když se cejtí sám. Na pravo, na levo pusto a prázdnonoc bejvá temná, však temnější je ráno.
To ráno když se probouzí, když probouzí se sám,v duši jenom splín a v hlavě hlavolam. Nikdo už tu není aby za ruku tě vzal,aby s tebou plakal, aby se s tebou smál.
Ona
Seděla v koutě a doufala, že ji bude mít někdo rád. Každý den tiše plakala, vždyť neměla důvod se smát.
Pak ale někoho potkalazdálo se to snad jako sen,někoho kdo byl stvořenýpro ni samotnou jen.
Však začala se náhle bátk němu své city připoutat,protože strach měla, že přijde den,kdy zase skončí její sen.
Poslední stání
Na zemi povalujíce se v lese,tam kam tě můra na svejch křídlech vnese,když přijdeš si jak po posledním plese,když srdce z těla silou tobě cpe se.
Když buší jako o život,narazí na ostnatej plot,vrazí se do něj trnů spot,tohle je tvůj poslední schod.
Tak zavři oči,teď všechno se točí,poslední stání už se neodročí,tvůj život prostě končí.
Co je to láska?
Láska je tam, kde končí JÁ a TY,tam, kdemy začíná. Láska je, když ty nastavuješ rtya já jsem jediná. jediná, kdo je líbat smí. Láska je, když jeden o druhémve chvilce samoty si sní.
Černobílej svět
Někdy je bílej,
někdy černej.
Přesto je pořád jenom stejnej.
Všechno je teď a všechno je hned,
Maličká
Neboj se, maličká, budu tu s tebou. Budeme spolu už navěky. - řekl mi tenkrát a poslal mi úsměv,který je dneska mně tak daleký -Dávno je pryč a s ním i ta síla, chuť života a lásky,pocit být milován. Dávno je pryč a s ním i má víra,že bude stát při mně, kdykoliv zavolám.
Kousek srdce
Dala jsem ti kus svého srdce.
Ale ty sis ho asi nevážil.
Nedával jsi na něj pozor a nestaral se o něj.
Odložil jsi ho kousek stranou.
Cože?
Bodají jich do mě tisíce,jsou ostré jako nože,otázky, letmé výčitky,a na rtech slova "Cože. "Zdá se, nikdo mě nechápe,nebo snad chápat nechce. jen kdyby se o to pokusil,tak šlo by to tak lehce. Slepý není, kdo nevidí,jen ten, kdo vidět nechce.
Most mezi životem a smrtí
Seděla jsem na mostě a koukala se dolů,možná trochu přemýšlela, kdybychom byli spolu. O co by to teď bylo lepší a všechno bylo jinak,to ty jsi mě však zahodil jak Cirano svůj širák. Poslal pryč a nedal si mi šanci, abych své činy napravila,a možná je to tak i dobře,stejně nezbyla mi síla. Když nezbývá už jiná cesta, než která vede dolů,nezvládnu už to asi sama,ale zvládli bychom to spolu.
Co umím
Umím číst mezi řádky,mezi okvětními plátky. Vidím, co jiní nevidí,občas se straním od lidí. Umím se jim však koukat do očí,občas lež v pravdu otočit,umím i brečet,umím se smát. Umím i poznat, kdo mě má rád.
Vrátit čas
Seděla jsem tam v trávě,když slunce zašlo právě,a Měsíc vyšel na obloze,stále však z části skrytý v mlze. Hvězdy se kolem vyrojily,bolavé rány zahojily,a svítily nám na cestu,tys nesl mě jak nevěstu. Seděla jsem ti na klíně,žal utápěla ve víně,slzy mi tekly z očía svět se se mnou točil. Mezitím co se stalo,radši bych teď už zapoměla,a že toho nebylo málo.
Je život svině?
Život je svině a láska je kurva,po srdci v těle mém zbyla jen průrva. Na zemi v bolestech ležet mě nechali,co se mnou bude dál, proč by se starali. Pohledy, úšklebky, každý mnou pohrdá,špínou jsem v očích nich. vidí mě,jak nejčernější sníh.