Písmák Chop suey
Dal bych si čaj
dal bych si zelený čaj.
pane vrchní
Byl nezajímavý
Superman začal nosit trenýrky a odmítá létat
asi tě v nebi nikdy nenajdujakoby někdo zhasnul
vysílám tajné zprávydo celého vesmírubaterkoua doufámže neodpovíšprotožetvar za sklem se lámenáš malý vůz nabouralzdá se
cesty za parapetem jsou strmé zůstaň raději vokněa když budeš trpělivá zapomenu i na tebe
je spoustu hvězd a množí sedál od nás
Poránu v lednu
ářčáář
U stolu obléká sezkůže prostřenás očima v děravé oponě oblohyje zasklenávkřivém obraze okna
snídá led na dně sklenicea je ho stále míň.
Sentimental
zjistil jsemže máš stejnou posloupnostjako souhvězdí nad hlavami milencůkdyž je zrovna nepočítajíproto mi každou noc chybíšskaždou hvězdou která padne vedlemého bytu sokny na Venušijsem sáma polštář je příliš syntetickývprostěradle otisk tvářepíšu ti básně ve tměodkrojily nám ústa
Obelžu se
měla v rukou topící se rybu na dně hrsti akvária nepoznal jsem pláč když neplakala.
Příběh o rybě, která neuměla plavat, jen se topila
Tehdy nechtěla se dívat do barevné tmy když barvy měnily její očitopily rybáře na moři Házeli jí oči navijákem aby se napily snů a ony zvracely noční můryByla rybou na suchu o soli Problému se postavila zády a lehla sido spánku krvavých očí Jednou jí sroste páteř a pak se nepostaví nebo usne ale oči jí nezatlačí Rybáři a mořeplavciProtože se báli zvednout zrak k překážce - říkali jí bůhvšemu co chtěli obeplout říkali bůhVěřili že ve své dokonalosti zemře hladema ona měla slané slzy pro všechny Stále zavírala oči před něčímNadýchala se příliš tmy aby zažehla astejně by nedošlaraději si propíchla duhovku háčkemryba co se chytá na vlastní udiciJednou se sežere za živaa bůh ji obepluje.
Singularita
Další meteorit proletěl atmosférou a shořeljakmile sis přálaabych našel hvězdujenomže Černé dírytě dřív pohltí než dovolí spatřit jejich zářjsou myšlenkypři pohledu nocí do vesmírukteré nestojí za řečjen za oběť.
Praha-Londýn-Greenwich
mám tvé tělo rozděleno do časových pásem letmých dotykůnespěchej na mě.
Milujem se stále blíž
Nad hlavou ti žlutě svítila žárovkapak praskla jako většina zázraků nocito bylo jasné znamení políbit sehvězdy zhaslynebo jsme je nepotřebovalis očima zavřenýma jen měsíc nám přitahoval tělapříliv a odlivromantikaje změnit interiér světa.
Jak jinak říct mám tě rád
--bylas taková, že:nebe na ramínkách třepotalo nožičkamaaž roztočilo celý řetízkáč plný nespoutaných dětíodstředivou silou rozesmátých zubních sklovinaž takposadilas má zorná polena záda s rukama za hlavou--snít za obzoremo třeskutém vzniku Zeměa Ztebe…až taková jsi bylaa já tě jen políbilna rty.