O samotě

Procházím pokoje, pomalu otevírám jednotlivé dveře, až na pár jedinců, všichni spokojeně oddechují. Jen paní Loukotková na mě udiveně pohlédne a povídá: "Aničko, co že ještě nespíš. " Usměju se dávám jí napít. "Vždyť já už půjdu, babičko.