Písmák Spojenectví 2. kapitola
Když se po západu slunce znovu vydaly na cestu, nevěděly, kam přesně půjdou. Po hodinové rozmluvě se dohodli, že se pokusí vystopovat a zabít skřety. Elfové jim v tom sice bránily, že sami neporazí celou armádu skřetů, ale dívky jako by to pobízelo stále víc a víc, až nakonec elfové museli jít s nimy, aby se jim nic nestalo. Když večer dorazily k místu, kde se dívky před dvěma dny učily šermovat, byla noc, a tak se utábořily.
Spojenectví
Kapitola 1. Elfové
Nad krajinou přeletělo káně, zobák od myší krve. Potůček tiše žbluňkal a les šuměl, přestože nefoukal vítr. Na palouku uprostřed lesa se dvě lidské dívky učily šermovat s dřevěnými meči, protože ikdyž ovládali kouzla, nedalo se vše vyřešit pouze pomocí vnitřní síly.
Duhová říkanka
„Jsou všechny sestry, jedna krásnější než druhá,
Jsou dcery matčiny – ta jmenuje se Duha.
Lidé, když byli na počátku bytí,
tak směli Caelestis ji nazývati.