Písmák Osmý den v týdnu.
Když si myslí, že když se dovím, že přijede, tak všechno co právě dělám, pustím a poběžím shánět rudý tepich a kapelu a začnu psát uvítací řeč, i když možná i klasické přivítání chlebem a solí by bylo dost okázalé, kdo ví, tak tedy když si myslí, že jsem schopen tohle všechno udělat . no tak má asi pravdu. Jak je jeho oblíbeným a všemi jistě milovaným zvykem, volá výhradně v nočních hodinách, takže i úchvatně nečekanou zprávu o svém příjezdu oznámil nějak kolem půlnoci. Po pravdě řečeno, zarazilo mě to, na jeho poměry to bylo opravdu nějak brzy.
tišší než šálek čaje
sedím v pokoji. je tak plný ticha,že málem nemohudýchat.
chci si něco přát, lečzlatým rybkám už oprýskává barva.
raději rozsviť.
Písně o mrtvých dětech
I.
venku je tma
sčernými tečkami
šváby se rozeběhli
vím
jednoho dne budeš přesvědčený
že mě miluješ nekonečně osudově a navěky oškubeš květy všech zahrad světa a své rty mi pošleš v oříškové oplatce přineseš křiklavě červenou čajovou konvici a naliješ do ní spoustu modrého inkoustudlaněmi si přikryješ oči a když se světlo
z mého okna
náhle vytratí obejmeš ulici
Když den zhas'
Venku svítá, měsíc, ten lhář
sklízí róbu svou.
Tiše spíš, já mám den tváří vtvář,
vše je tak jiné najednou.