Můj záhir

Proč jen znám moudrá slova proroků o sebedávání a braní Poslední sůl se z očí nestírá, kreslí prý na tvář spletitou krásu Jsi záhirem uvnitř mojí pýchy, dík tobě neznám smíření Jsi poslední kůrkou tvrdnoucího chleba, vylámu se o tebe Jsi oheň, co mě kvůli ješitnosti zanechává chladnou Jsi půl druhého dne dál na západ pod jižním azimutem chci s tebou složit hlavu avšak Jsme si vzdáleni jak proužek mízy, kterou rozťal blesk (a já jsem hrom).