Písmák Dešťová
Dva týdny deště a měsíce slz
divím se ptákům -
skrz zmáčená hnízda dál pějí
V náručí borovic mnozí by radši své domy vystavěli
Chtěla jsem být vlaštovkou
Když jsem byla mladší
chtěla jsem jen z korun stromů
vnímat tento svět -
samozvanou vlaštovkou zdála jsem se být
Sen strážce majáku
Tančí na svitcích odlesků noci
zdá se mu to k nevíře
padlá hvězda mezi akvarely mečů
tančí ladem šermíře
Soumrak nad plotem z antracitu
Pár posledních podzimních lístků
vlálo nad plotem z antracitu
Chtěla jsem jediným pohledem
ukrýt je v náruč slíbeného jara
Ignorace
V soumraku zbaveném odpovědnosti
kráčela žena břízám na stráni vstříc
za svědky tisíce slunečnic lapených za sklem
údolí dýchalo odpustky večernic
Do dospělosti
Říkají, že jsem kompozičně nevyvážená
Před nimi trouchnivý mostek přes dětství
před sebou Evina dcera
Cítím, jak turmalín poměkčil své ostré hrany
Slaná
Solí z kráteru El Sod
rozdírám svým ránům střídu
jak ruce etiopských mužů
v dotek sladu ztratila jsem víru
Dívky z Bania Šanta
Dívky z Bania Šanta
I.
Krajinou protkanou uštknutím monzunu
toulal se sezonní malíř
Hvězda
S probdělou nocí hledala souhvězdí
Odešla svítit lepším lidem.
Hvězdy prý nechodí
Jen svítí či zhasínají
Políbení pouštní vědmou
Viděla jsem
Uvězněné v rubikových kostkách
Dívku v těle dravce
Taroty ležící v troskách
00.04.09
Pohlcená mezi těly anonymních čtoucích
Hledala jsem symbiozu s barokními miminy
V překrvených postojích
Popíráme gravitaci
Přání pro Tebe 2008
Šum vloček líbá zem třpytivouŠtědrý den zahalil cyniky láskouKéž i cynici slabost mi prominouposlouchat z pokojů zvonkohru vzácnou:smích dětí, smích dospělých a šepot svícíšustění jehličí, blaženost bdící. S koledou na rtech půjdu sámPůjdu rád- lidem srdce rozehřátPopřeju i Tobě ***Zdar a sílu v novém roceAť je hodně zdraví, štěstílásky ale více.
Veršotepci spí
Veršotepci spí
Slova padají do kaluží
Den po dni jim maluje těla
Zatáhni podzimní mlhou
Na jevišti citů
Setkali jsme se na římse barokního domuVstříc noci hleděl jsi do okenSetkali jsme sev ulicích zlomených podpatkůMy hledači podzemních rozhledenBěžel jsi tam ,vracím se zpětmístenka do pekel tvých příštích váleks výsadou netrpětLedovce zamrzlé k sobě láskouOdlesky torz svatými mohly býtNecítíš vinu, když druhý tajeHlavně se o něj nezranitSetkali jsem sev díle potulného mistradva fragmenty dob minulýchSetkali jsem se s červení výčitky na rtechumlklí sběrači citů zesnulýchTa utekla zpět, ten zase tamObčas ty smutné tváře vidívámMíjím je všude po ulicíchhledají oči kolemjdoucíchmyslí si, že jsou nezávislíLáskou navždy poskvrněné mysli.
Z galerie
Nosím náhrdelník z celuloidních okénekToulám se městem a počítám jejak zrnka krucifixuVe svých špehovacích snech na rubu roletypodávám večeři pro spolek mimůJsem předčasně vyspělý motýl,který muříNa kraji okapu vysávám mračné dálkyDívám se do nebes a přemýšlím,jestli mi vyprší AntarktiduPoletuji nad mlžným oparema hledám maják v lánu slunečnicVnímám slad olejových bareva třepotám v podivné agoniiHumanistům rybařícím ve starých kašnáchpřispěji pokladem z hrnečků od snídaněObčas v nich živím představyo mlčenlivých chorálech tajících polosocha svítání na rtech uvaděče.
Sebezapírací
Přiložila jsem si obvazz kytarové strunyŘezavě mě hřála myšlenka všechnostiInkasní životzas pár cifer navíca do brýlí vbroušenéTajnostiTance po nástupištícha omdlení, co se nehodíRozepjaté paževšak Ikarus se nevolíOdejduA přivítám seJako hvězda na své dráze míjím náruč planetárníDítě, co se bojí kliky sedí v chodběBez přestání.
čas míjení a lásky
Chladnoucí kotouč existencezažehl večer v průčelí domůMonolog s vínem pro zbabělceMíříme výš, když padáme dolůStohy slohů bez nápaduTrubičky ukousnuté v půliPodobá se muzeiní intimitěpotulka městem, útěk předminulýKavárny zalité pouliční hudbouAkvarel náhodných dvojicTvé včerejší sliby svévolně zvadnouAč přisýpáš cukru sebevícKdyby ti na mně záleželonesmála bych se jen večerNa střepech nehtů srdce se utepalodalší kolemjdoucí, který mne přešel.
kým nemohu být
Jsem pianistouNutím své zkřehlé prstypo sté klaviaturu laskatJsem alchymistouMíchám ve sklepích nápoje láskyneumím s tím přestatJsem OrlandoNemohu se rozhodnoutzda mužem či ženou zůstatJsem obraz za zrcadlem, jsem Alicítoužím se do tvých snů dostatMarně nazpátek.
Lilith
Dřív než přijde denčas soucitua smilováníChci hrát písen svouJen s kytarouPouličním známýmA být dnes naposled schouleným ptákembez vyznáníChci poznat tu zvláštní zemKde i nevyřčená slovaplní přáníKde milovat nebolíKam skrývají se cynikovékdyž pohne se v nich svědomíKam utíkají nesmělíkdyž ruměnec je prozradíSvou Lilith málo znalŘekla muJá jsem Tvůj andělCo párkrát na život si sáh´Dnes odletělPro tu zem zemřel.
Reimi
Ráno končí tichou bouříBleskem všechno začínáDíky za to procitnutíDoufat, věřit, cítitstále jáZamést všechny střepy z povlečeníRáda lepím, ona rozbíjíPřihlíží, jak svědomí mě drtíKrásná bílá šíje bez vinyMluvíme k soběDvě tváře bez rtůMluvíme k soběChtěla jsi zabít časPodivný záměrChci říct, co cítíšNež vymažeš to dobré v násPříliš altruismu tu prýštíKam dřív zvalas mě se zavíráMálokdo se s tím zámkem smíříNedochvilnost se občas zapomínáReimi, dřív jsme byly jako sestryKdo čím scházel tomu pomáhalČí vinou stojí sochy na rozcestíZkameněly zlobouPojdme dálVím, že neodpovíš na mé prosbyPadací most hosty nevítáObčas přistoupí matný stín k oknuaspoň jednou ať se nestmíváRáno končí tichou bouříBleskem všechno začínáDíky za to procitnutíDoufám, věřím, cítímjsem to já.