Písmák Léta Páně 2500
„Je tomu již mnoho set let,“ začal kmet vyprávět svým klidným a hlubokým hlasem, „co se musela lidská rasa přesunout sem dolů, desítky metrů pod povrch Země. A přitom bylo nahoře tak krásně. Modrá obloha, lány obilí a luk kam se člověk podíval, ptačí zpěv se ozýval ze všech stran, voda byla průzračně čistá, no a vzduch. Voněl vším co mohla matička Země nabídnout.
O hlavě a žábě
Vúdolí u městečka Mšena, vmístech, kterým se dnes říká Močidla žil vdávných dobách krutý vládce bažin Rákor. Ve svém vlhkém sídle věznil vhrnečcích dušičky utopenců a týral své poddané. Ti přes den měli podobu vodních a obojživelných živočichů a vnoci je Rákor proměňoval vbludičky a světýlka. Museli lákat do bažin ubohé pocestné, které poté Rákor nemilosrdně topil.
O Peperku
Vdobách tak dávných, že si to ani neumíte představit, žila na jednom kopci nad řekou Sázavou rodina obrů.
Starý obr, vysoký jak tři vzrostlé borovice shlasem tak silným, že padaly šišky ze stromů, se jmenoval Peper. Jeho žena, jen o málo menší, zato však pořádně široká a jejich syn, kterému říkali Peperek. Bydleli vchatrči postavené zmohutných balvanů, až na samém vrcholu kopce.
Co bylo a není
. kam až moje paměť sahá, jezdím každé jaro do Balin sázet stromky.
Baliny jsou malá vesnička na hranicích Žďárského a Třebíčského okresu. Myšlenka, že na Vysočině končí chleba a začíná kamení, se musela zrodit tady.
O Notáskovi
Ten den jsem přes přísný zákaz nechal zapnutý mobil. Netrpělivě jsem čekal na zprávu, že nám konečně zapojí internet. První, druhá, třetí hodina a stále nic. Snad si to máma zase nerozmyslela, uvažoval jsem.
Kouzelná kolébka
Vůně dřeva, laku a hoblin doprovázely dědu Františka na každém kroku. I když si v neděli převlékl pracovní montérky, „hodil se do gala“ a vyrazil na partičku desetníkového mariáše a pivečko. Voněly mu vlasy a ruce, když mě zvedal do náručí, dřevem voněla i stará peněženka, ze které mi dával drobné na zmrzlinu.
Děda byl truhlář, i když ne celý život.
Vzkaz pro vílu z mých snů
…Tvé vlasy jsou jako bystřina, co se vlní a třpytí v jarním slunci. Odlesky paprsků ve mně vyvolají vzpomínku na moře při západu slunce. Pohyb. Obyčejné slovo pro naprosto neobyčejnou věc.
Prázdninové dobrodružství
Těší mě. Jmenuji se Lukáš Poledna. V době, kdy se odehrával můj příběh, mi bylo šestnáct let. Studoval jsem na gymnáziu.