Písmák tisíc podob
Tonu včerni dnů a jasu nocí
slyším zpívat hvězdy vchóru rekviem
kreslím pískem přesýpacích hodin života…
Krutost. Zrnko za zrnkem … „Jen hra. “
Nenávratně
Rozepnul si košili a poškrábal se na prsou. Štíhlými dlouhými prsty zavadil o levé rameno a nehty se zaryly do klíční kosti – dotek zabolel, otřásl se, aby zahnal ošklivou vzpomínku… Nerad znovu otevíral již snad konečně uzavřenou kapitolu života, ale vlastní chladná dlaň na hrudi mu ji připomněla. Znovu spatřil, jak oddaně a snesmírnou láskou se ho takto dotýkala ona. Stále cítil její dech na svém srdci, neustále se mu vracel její obraz.
Můj velmi důvěrný přítel
Mohutně a svobodně se klene od okna, ve kterém se ráno probouzí slunce až k oknu, ve kterém se slunce večer ukládá ke spánku. Jsou s ním spojeny moje nejkrásnější vzpomínky. Vzpomínky na čas dětství. Stojí tam před okny mých prarodičů již celá léta, stále stejně obrovský, divoký a nádherný.
Zimní interwiev
Rozjímáme spaní zimou
rozmlouváme smeluzínou
objala nás svými vlasy
šeptá hladí tiší hlasy
Ulice
Peru se spocitem zlosti
je jako špinavá bota odhozená u popelnice
zbytečná opuštěná páchnoucí
trávím čas kopáním do prázdné plechovky
Navěky?
Navěky.
Tolikrát jsi zlíbal moje tváře
měsíc vida to se zarděl, spěchal kberánkům
vočích slzy – odlesk hvězdné záře.
Les
Leze ježek zmeze ven
před létem je přejezen
někde vedle medvěd přede
směje se že nelze sedět
Večerní stesky
Večerní stesky
Přišel soumrak a vulicích zas rozžala se světla,
Měsíc pouští se do tmavě modré pouti,
na skráň stříbřitou usedá skvrnka tepla,