Nádraží

Stál sám na tom špinavym,vopuštěnym nádraží a čekal na vlak. Na hnusnej,zrezivělej vlak,kterej ho měj vodvýzt tam,vodkaď už není návratu… Když si všimnul,že na tom zavšivenym peróně už nestojí jenom von jedinej,že sem tam i já,tak pohodil dlouhejma černejma vlasama,který vypadaly uplně jako samet a udělal pár kroků směrem ke mně… Najednou se ale zastavil a zabodnul do mě pohled svejch studenejch modrejch vočí… Věděla sem,že mě pozoruje,i když sem se na něj nedívala… Cejtila sem jeho pohled… než sem se stihla vzpamatovat,tak stál vedle mě a nabízel mi cigaretu… Vzala sem si, i když kouřim jinou značku, a von mi zapálil…kouřili sme mlčky a von mě neustále pozoroval…Začala mě
nahlodávat myšlenka,kdo to vlastně je…co to je za člověka a hlavně…,co dělá zrovna tady. Nevodvažovala sem se ho ale zeptat…za těch pár minut,co jsem ho znala jsem k němu začala chovat skoro posvátnou úctu…Když sme dokouřili,tak sem se mu poprvé za tu dobu,co sme tady stáli vodvážila podívat do vočí…do těch jeho chladnejch modrejch vočí,který mi naháněly hrůzu,ale zárověň mě strašně přitahovaly… Asi minutu sme se na sebe dívali…. o von potom udělal něco,co bych nikdy nečekala…Z ničeho nic mě začal líbat… Začal mě líbat a já musela uznat,že líbá setsakramentsky dobře… Uplně sem se oddala jeho rtům,který mě doslova vysávaly… Začala sem mu polibky vracet,ale v tom von přestal a odtáhnul se vode mě… Kurva.

23. 11. 2006
0
0
358
Povídky

Smějete...

Nikdy jsem to nevnímala jako handicap. To začalo až tady. V Londýně. Přestěhovali jsme se sem s mamkou hnedka po tátově pohřbu.

23. 11. 2006
0
1
432
Povídky
Nahoru