Písmák pohádkové mejlky
dneska ráno když jsem vstala
bum bum bác a další rána
co to ksakru bouchá
někdo něco ztlouká
Čekárna
Hřadujeme včekárně a věříme,
že si nás vyzvednou ti,
pro které jsme měli být oporou,
a teď nás podpírají.
Bez tíže
Do písku pláže holandských moří
kreslím ztvrdlou patou.
Čeští turisté kmitavě švitoří
na balkónech hotelu a dohadují se o smyslu mé kresby.
Hlavně jít
Bruslím po rybníce
a pod ledem na mě poulí oči kapři.
Dýchám zplných plic,
zima je třeskutě krásná
Koloběh života
Auto mi zajelo kočku.
Vplátýnku ji pokládám do země.
Měla tří barvy:
černou, žlutou a bílou,
Nové začátky starých konců
Rozkročena na prvním sněhovém poprašku
berlemi si přišívám knoflíky
na sněhuláka ležícího stínu.
Mrkev zabodávám jak šipku k naději.
...nepatřím nikam...
(Připomeňte mi ještě nějakého boha,
pod kterým se neleskne kaluž krve. )
. a láska,
zběsile si upalující knot.
svítání nebo tma
jako kluk,
který vmáčkl do sněhu kámen,
Kouluje mne ráno.
Sníh rozstříknutý po obličeji
v duchu
Odešli z mého dotyku,
a přesto je jejich stopa ve mě,
jak noha vbořená do zamrzlé kaluže.
Autobusem, vlakem, autem
Ten pláč byl zase zbytečný!
Ráno se vzbouzím, když těžké kapky vody padají na parapet…
Co vsobě skrývají…jejich tíha…
Vzrcadle šedivý odraz…ne,zamlžené oči…
Kámen…střepy…nikdo nepochopí…