Písmák Noční směna
Noční směna Byla deprimující deštivá noc a doktorka Němcová odpočítávala každou minutu do konce pracovní doby. Letní pracovní dny na Kladenské pohotovosti byly vždy dlouhé a únavné. Svojí spolupracovnici Boženu poslala domů před dvěma hodinami a teď, když tu seděla na své čalouněné židli, mezi čtyřmi chladnými stěnami, toho litovala. Neměla si s kým povídat a knížku připravenou pro dnešní noc, přečetla překvapivě rychle.
Rudý měsíc
Rudý měsíc Otevřenými okenicemi vnikalo do chalupy bílé podzimní světlo. Její majitel však nebral v úvahu ranní slunce, ani kohoutí zakokrhání, jen si přetáhl peřinu přes hlavu a spal dál. Po chvíli však uslyšel mírný hlas: ,,Zdeslave, vstávej. “ Na Zdeslavově tváři se objevil úsměv: ,,Veroniko, miláčku, nech mě ještě chvíli spát.