Písmák Psychoza
Nebudu psat oidolech a o tom co se slusí,
psani je ventil jak upustit tlak v dusi.
nechci psat o idolech o hudbe kterou slysim,
vzdyt dobre vis. to nejsem ja.
SEN
Mezi koleje minulosti,narvu svoji přítomnost,ve snech mě můry hostí,spousta kostí. žádný host. Já jen sedím tiše koukám,přivedli mi dětičky,"Já je nechci. "ze sna broukám.
Spánek
Když spánek Ti víčka přikreje,věř milý můj je tu naděje,sedím u Tebe a jen se dívám. na Tvoje ústa,která ve snech líbám,však teď jen tiše zpívám,o širých pláních a naivních snech,jak pravidelný máš dech,a já najednou cítím chuť žít,s tebou jen v dotycích být,v tom světě emocí jako doma,však to bych nesměla býti Soňa a ty Dobrodruh. a tak poslední sloka dozněla,snad svobodný si přijde alespoň Tvůj duch,
vždy bojím se tvého probuzení. u mně už probuzení není.
Úpal
Ty.
Jeho nadšení se drželo v mezích. Ani dveře úplně neotevřel. Přesto jsem se statečně usmála.
Rozloučení...
Odcházím k ránu, a Ty spíš,
mý tichý kroky neslyšíš.
Je to pár hodin , co Tě znám,
co šel jsem s Tebou domů k vám.
Jak jsme spolu dopadli...
Už je ráno,už zas svítá,oblak dýmu z cíga lítánad našimi hlavami,už jsme zase ožralí. Včera jsi zas známě voněl,možná pivem, možná rumem,do mě vodka lítala, zase jsem to přehnala. Pak jsi řek že půjdeme,nebo se zas zblejeme. To vím, i když nemám školu,přece škoda alkoholu.
Milostná hra
Nitku po nitce
mne svlékáš.
Stéblo za stéblem
mou louku pokládáš.
Ježek
Blankyt setřel někdo z nebe,občas šmouha zbyla mu,mezi mraky hledám Tebe,možná mu spravím fasádu.
Mezi kolejnice dneška vešlo se i nazítří,zahlédla sem ve tmě ježka,pádil směrem k Vltavě. cupital a vrávoral velice bezhlavě. řítil se do zřícenin vět.
Jak jsem zachránila svého miláčka.
Miluju počítače.
Miluju je, dokážu u nich sedět od rána do noci, pak si dopřeju chvilku spánku, a ráno jedu zase. Miluju je, ale zároveň nenávidím. A to tehdy, když u nich sedí někdo jiný, a já na něj nemůžu.
Jak jsem se jedné noci stala otcem
Jedné noci jsem se probudila hlady.
Vstala jsem, šla bosa do kuchyně, otevřela ledničku, zívla, zamžourala do ostrého světla. V ledničce sedělo dítě. Zírala jsem na něj, myslela si, že snad ještě spím, to je určitě zbytek pečeně ze včerejška.