Roky
Už tolik dní a tolik let Jdu a pod tíhou dní mých Se nohy boří do bahna stale hloub Ohýbám hřbet A na mých rtech kreslí dnešek tužkou barevnou Sám sebe Den rozpraskaných sfér
Tentokrát
Tentokrát vědí Není víc o co stát Důvod proč chtít Rozerván A lhát Je jenom zvuk
Tentokrát mají Kompromis Zavřené oči A apaticky Už se nechvějí
Dávno leží Tak slepí jako veškerá snaha Jejich pravda Nahá zvlhlá a ponížená Něžně mizí Náhle odchází Neslyšně
Nikdo nebude muset nikdy odejít Slyšeli šeptat stěny Nikdo Nikdy Neodejde
Promiň Země
Tolik situací A nepřijdeme Jsou jenom vlevo nebo vpravo Míjí Kmitají Kolísají Promiň, Země Utopená v ropné tmě V mastném olejnatém snění Sejdeme se Jsou jenom dole nebo nahoře A nohy kloužou Už tě znám Tak promiň, Země Jestli zapomenu
Insane
Již dávno vysvětlené obrazy šílenství Temné výjevy lednové noci Nic než strach Strach Jestli se zítra vůbec probudím
Barví oblohu do fialova S noblesou utahuje smyčku Mám ji radši než tebe
Broučku Neměníčku
Mám ráda
Mám ráda Tu něžnou vůni tvého malého ticha Nevyřčené domněnky Zatajené lhostejnosti
Učím se mluvit Skrze okna do stavů Které se tě netýkají Špatně skrývaný odpor v náznaku V korektním gestu tvé upřímnosti
Čekám Mám víc skutečné pravdy než všechno tvoje svědomí
Tak proklínám Svět tvého malého nevnímání.
Červen
34 stupňů Červen Pot Zaslepeni Otupělostí Subjektivním vnímáním pocitů Krvavá jahodová dřeň.
Ořeší
Tragické mrhání časem - nenávidím Vsugerovaná šílenství jsou Skoro nahá Nenávidím - vůbec jsem nemohla vědět O ořeší.
Ona
Je vílou Vyhnala všechna ta strašidla zpod tvojí postele Už se nebojíš Ale tráva nezačne růst Pokud budeš našlapovat tiše Už není víc co říct než Nechutné nenávidím
Když umírá podzim
Neuskutečnitelná přání Vítr rozmetal po poli Nevím kdy se ptát A jestli vůbec Temnou se stala i příliš krátká noc Jsem její polední stín Jsem svět Když se nikdo nedívá V další napjaté chvilce Stíny zní A zítřek je tentokrát jenom dalším číslem v kalendáři Ta smutně hloupá přání se už nezdají být nesmrtelná V srdci Jako pokaždé