Písmák I.
bylo to jako nůž, když pluje masemhubenou rukou jsem se česala teplý mozek mi ulpěl na prstechchodci ztuhlidítě na kolotoči, ústa otevřená v radostném výkřikuděsilo muže u brány parkustál jsem tam s copem míchy na límcia utíral si ruce do kalhotjen shnilé listí zděšeně řvalože život snad ještě přijde.
II.
dřevěná ohrada u náměstízavírá němé opilceanna, s účesem debilnějšímnež byly ovce v tom požehnaném čase Hebrejůjen kmitla kolem měa její výraz mi opět řekl:"fakt nemáš víc než jeden ksicht. "možná bych uměl ještě jeden. kdyby mi někdo líbal řiť.
III.
šedivé mraky v koruně olšejmelí nového století (. )má vlastní obřadní síňz dob, kdy jsme s marcelem ještě žilijiž druhé ženěza posledních pár letvytéká teplá krev na sfaltpo srážce s autobusemřízeným strýcem odvedlemožná jej odsoudímožná ne(žebra jí nespraví,jsou pryč a neumí to)pohlédneš na smutnou rodinuv hodině, kdy chlastá na karua kdyby snad byli i daně vyššínijak by tě to nebralo.
IV. (variace na skácela)
blondýna postavená mimo svět(ve dveřích společných hajzlů)se na tebe poprvé za sto letusmála skrze bílou oponujak burku si sejme z tváře kryt zubůa odejde konat svou potřebuchtěl bys jen počkat a děkovat. ta je však z Evy. nesmíš.