Písmák Blok
Já držím v ruce pero
A chtěla bych moc psát
Moje všivá mysl
Však rozhodla se vzdát
Matka
Matičko, matko proč smutná jsi, vím, slíbila jsem, že vrátím se za krátko, ale ty víš, že už se nevrátím. Vždy jsi mi říkala, dávej pozor na auta, já se jen hloupě smála, jako nevděčná dívka ta. Teď hluboký spánek mám, a ty nikdy nedospíš, v noci temné se vždy probouzíš, ty zlé sny, co máš, znám, vždyť na nich velký podíl mám. Darovala bych ti část spánku svého, jen abys měla dne trochu lepšího, ale teď je již pozdě se omlouvat věz matičko, že vždy tě budu milovat.
Listí
Listí
Červené listí dopadalo na mou tvář. I když venku bylo chladno, mě bylo úžasně, tak krásně lehko u srdce. Jakoby neexistovalo nic víc než já a ta kouzelná příroda. Žádné problémy, žádné trápení, žádná bolest.
Ledová
Ledová
Jak tě mám uchránit před sebou samou.
Každým činem se snažíš zbortit mou obranu
Cítím, jak se s každým tvým dotekem podvoluji
Kniha
Kniha
Seděla v prosvětlené koupelně na původně bílých kachličkách. Obličej nehty rozedraný, na kterém se mísila krev se slanými slzami stažený psychickou bolestí, která se drala ven. Poblíž rozhozených rukou ležela zakrvácená žiletka, nedávno použitá. A pravou rukou si svírala levé zápěstí pořezané těsně vedle žil.
Slunce
Slunce
Večer šla pomalým krokem domů tmavou uličkou, která ústila do malého parčíku. To byla její každodenní cesta, kterou se domů vracela. Cestou si upravovala tašku přes rameno a při té příležitosti se podívala k parku, kolem kterého procházela. Bylo tam ticho, jako obvykle.
Výkřik do tmy
Sžírána pochybnostmi jsem seděla sama v pokoji, jenž nikdy nepohostil žádného přítele. Tolik věcí mi přišlo tak nejasných. Vím, že se na světě rodí spousta lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou zbyteční. Ti dokážou alespoň rozesmát někoho, kdo je jim blízký.
Luna
Ty prokletý zrádče. Paprsky jež osvětlují mou cestu chceš vydávat za svéJsi tak chladný ve své nekonečné mlčenlivostiHledíš na mne z nebe jež svou černotou jest připomínaje duši mouTak jako já i ty ve svých nekonečných fázích zůstáváš stejnýmCo se skrývá pod tím ledovým povrchem jenž tvoří ty neproniknutelné hradbyRodíc se ze své smrti s moudrostí nekonečnouMiliony hvězd jsou tvými mlčenlivými nevěstami.
když..
Když plakal jsi,a nechtěl mě k sobě pustit. Já stála na dešti,snažila se pochytat všechny kapky. To nebe plakalo s tebou,pro anděla bez srdce. Když dýchal jsi, srdce ztěžklé smutkem.
Vítězství prohrou
27. 12. 2006
K Vánocům jsem dostala jediný dárek, jako vždy. Stříbrný přívěsek malých přesýpacích hodin na kuličkovém řetízku.
Anděl
Byla bezmračná noc a měsíc v úplňku. V takové noci dívka obvykle zůstávala vzhůru. Nezáleželo na tom jestli byl víkend či všední den. Tuto noc seděla u sebe v pokoji na zemi.
Vločka
Držím ji v ruceVločku, co jsi mi dalNic víc, jsi mi tu po sobě nezanechalChci ji mít v dlani, jako připomínku dotyku tvéhoJenž v sobě měl cosi sněhově ledovéhoAle vím, že když ji nepustím, roztajeJen ty smutné myšlenky mi zanechajeMyšlenky na to, čím jsi bylKdyž jsi dýchal, žilProto skryji ji, aby život z ní nevyprchalNeb je to to jediné, co jsi mi zanechalSpolu s bolestnými vzpomínkami,které mě zahrnují trpnými myšlenkami.
Jsi jako stín
Jsi jako stín, plížíš se podél stěn. Jsi jako stín, chceš být neviděn. Ta rána tě rozervala na kusy. A nezbylo z tebe víc než to, co jsi.
Oči
„Ahoj, mohu si přisednout. “ zeptal se tiše jakýsi chlapec, kterého jsem neznala. V jeho očích bylo vidět, že jsem se zamračila, ale nakonec pokynula na místo naproti sobě. Posadil se na místo a usmál se.
Úsměv
Byla jedna dívka. Kdybych ji měla charakterizovat, použila bych jedno slovo - veselá. Ta dívka poznala chlapce - smutného, osamělého se sebevražednými sklony. Často za ním chodila a povídala si s ním.
Žiletka
Bára kráčela prázdnou ztemnělou chodbou. Omluvila se z hodiny, že si musí odskočit, ale nebylo tomu tak. Přesto se vydala známou chodbou, potřebovala se nadechnout a ve třídě to nešlo. Právě šla okolo chlapeckých záchodků, když uslyšela podezřelý zvuk.
Bitva s upíry I.
Žili byli král Largoth a královna Ravindel. Patřilo jim království jménem Kamie. Královna měla brzy porodit a oba dva si vroucně přáli, aby to byla dívka. Co však osud nechtěl, narodil se jim znetvořený chlapec.
Bitva s upíry II.
A tak Norael učinila, jak jí Ghalath řekl. Vojáci byli zpočátku zachmuření, ale pak přesvědčení, že vyhrají, zvítězilo. Rozkázala jim, aby se na zítřejší svítání všichni připravili k odjezdu. Plně vyzbrojení a s brněním.
Bitva s upíry - dodaetk
Norael bylo právě šestnáct let, když jen tak bloumala po hradu a nevěděla, čím by se zabavila. Učení o politice, tančení a všech těch královských povinnostech ji už unavovala. A tak se rozhodla, že si zajde zabojovat na cvičiště. Byli tam sice dospělí muži, kteří byli velice silní, ale Norael je svou mrštností a úskočností vždy porazila.