Písmák Olafonie
OlafoniePrst vztažený k oblozejak věž mezi tvým klínem záhadnýmjsem dým a ty má dýmkajá vím - trochu kecámale není nad ustavičnéhoření našich čtyř těl. Spíš. Ptám se pokaždé když tě vidímbyl bych tak rád abys mně nevímalabýt jen stín co dotýkat by se tě smělale ty vždycky jsi tu. Proboha proč.
Uhel a křída
Uhel a křída
Oranžový záblesk
Mlha krvácí
Nebe je smrtelně bledé
Tonoucí v čaji
Tonoucí v čaji
Krásko vdehtu zabalená
Tvá krusta ubíjí mne
Kdo jsi. Snad žena.
Hieros Gamos
Hieros GamosDvě rudá bělmav záplavě černých pereltuhle tu noc se konečnězas nevejdu do postele. Přijde mě navštívitmůj už tak trochu obnošenýzlozvyk z přítomnostivšitý do laciné pózybez odpovědnosti. Jak sperma protečeuž tak chabou pamětía než se na bok obrátímei poslední anděl odletí. až na jednoho.
Klec
Prosklený oltář mého těla
Plní se jasem znaveného slunce
Začíná blednout blíží se noc
A nebo je to den.
Nekoukej na kostel, nebo se vybouráš!
Jen vlci znají cestu do ráje
Jít za nimi je hřích.
Jsou chvíle kdy tu touhu také pocítím
Já vím – stydět bych se měl.