Deník

I.
. Byla to dlouhá, možná ta vůbec nejdelší noc. Stačilo se naklonit k okennímu rámu a spatřit, že na nebi není ani jediná hvězda.

15. 11. 2008
0
2
528
Povídky

Mezi dvěma světy - část první

Starší pán se posadil do svého houpacího křesla, pokuřoval svou dýmku a zamyslel se.
Přemýšlel o světu, o globálním oteplování, o ekologii a v neposlední řadě také o svých červených bačkorách s bambulkou.
Zkrátka si udělal příjemné odpoledne, z něhož ho nemohlo nic vyrušit. Tedy, alespoň to předpokládal.

01. 09. 2007
0
1
926
Próza na pokračování

Mezi dvěma světy - část druhá

Kde to jsem. vydechla v duchu Silvána, když zjistila, že není ani u svého domečku, ani na své oblíbené louce, ani v lese za domem a ani u své kamarádky Flavie. Nešlo jí do hlavy, proč by se z ničeho nic měla probrat ze spánku někde, kde v životě nebyla. To přece není možné.

01. 09. 2007
0
0
735
Próza na pokračování

Myšlenky

Ono se to může zdát lehký, takovej příběh, kterej se má odehrávat v jedný minutě, pomyslela si autorka a musela se sama usmát, když si uvědomila, jak naivní byla, když předpokládala, že něco takového zvládne levou zadní. Takže. Co bych mohla napsat. autorka přimhouřila své modré oči a zaměřila je kamsi do dálky.

25. 08. 2007
1
7
963
Ostatní nezařaditelné

DREAMING

When I am sadmy friend keeps smiling,so I am getting madand I can not stop crying. My feelings changing crazilyI am more nervous day by day,he keeps smiling naughtilyand I would like to hear him say:„I will be hereforever for you,have no fear,that’s not only your point ofview. “I’m dreaming of a dreamwhich is full of flowers and treesAnd also of icecreams. Those are justmy beautifuly nasty dreams.

25. 08. 2007
0
34
1887
Smíšené verše

Maminko

„Maminko, já jsem tady na tom světě strašně ráda. “„Terezko… Ach jo. “„Mně se, maminko, moc líbí jak to tady všude kolem vypadá, jací jsou tu lidé, jaké jsou tu kytičky a zvířátka. Podívej se na toho krásného motýlka.

02. 07. 2007
2
11
1191
MIMO

Seznamovací kurs

Pátek se ve škole vlekl jako voda. Nechtělo se mi nic dělat. Jediné štěstí bylo, že jsme se ještě neučili a že jsme jenom procházeli školu a Mrázková nám říkala která místnost k čemu slouží a tak dále, samé nudné záležitosti. Jediné, co mi ještě jakž takž zlepšovalo náladu bylo povídání s Lotty.

02. 07. 2007
0
0
804
Próza na pokračování

Portrét

V malíři se mísilo několik nepříjemných pocitů. Představoval si, jak asi chutná smrt, jak moc to bude bolet, jak. Tolik pesimismu najednou v sobě ještě nikdy neměl. Upřeně se díval do starcových nepříjemně tmavých očí.

02. 07. 2007
0
0
860
Povídky

Portrét II

Olin se pousmál, řka: „Neviděl bych to tak černě, víš, třeba se to časem uklidní. “
Malíři se vhlavě mihla myšlenka, není-li Olin blázen, ale vzápětí ji zavrhl a významně pronesl: „Přijedu za tebou. Čekej mne každou chvílí,“ přičemž zavěsil sluchátko.
Bohužel, malíř si až příliš pozdě uvědomil přítomnost všech těch prapodivných oživlých obrazů venku.

02. 07. 2007
0
0
813
Próza na pokračování

Pan Tau

Já jsem Pan Tau.
Je to poměrně zvláštní jméno. Na ulici se lidi mohou utlouci smíchy, když na mne moji známí volají: „Haló, Pane. “.

25. 06. 2007
2
7
825
Povídky

Dětství - I.

Často mi bylo líto, že se moji rodiče nikdy nevzali. Nebo spíš – nechápala jsem, proč tomu tak bylo. Všechny děti měly maminku a tatínka stejného příjmení. Moje maminka byla Weberová a tatínek Svoboda.

02. 06. 2007
1
9
1109
Próza na pokračování

Lidé moderní doby

Pan Neumann je veleváženou osobou. Nejdůležitějším člověkem v hotelovém průmyslu. Bez něho by se neobešel ani jeden jediný člověk v celičké Praze. Nebo alespoň takhle to vždycky vysvětloval.

02. 06. 2007
1
5
885
Úvahy

První školní den - I.

Tak mě tady máš, nový živote.
Jen co jsem překročila jakousi pomyslnou bránu mé nové školy, zalil mě pocit hrozné nudy. Jasně, byla jsem tady na dni otevřených dveří a tak. Jenže já pořád žiju v představě, že gympl je místo pro šprty a né pro mě.

02. 06. 2007
0
5
781
Próza na pokračování
Nahoru