Písmák Valkýra čtyř ročních dob
Když ji viděl poprvé, myslel si, že blázní.
Hnala koně zasněženou plání a bylo slyšet její radostný výskot. Krémový plášť a lem dlouhých, světle modrých brokátových šatů za ní vlál stejně tak nespoutaně, jako její plavé vlasy, znichž už se dávno svezla plachetka.
Smála se a pobízela koně květší rychlosti.
Marii Nikolajevně
Odřená houpačka
zarostlá břečťanem
skrývala ve škvírce jeden vlas pouhý.
Vzpomínka na děvče
Carský soumrak
Tráva, do níž zabořil úlevně obličej, byla skropená noční rosou a sladce voněla.
Nevěděl, kde přesně je, ani jak dlouho vlastně utíkal. Kdyby mohl, utekl by ještě dál, podlamující se kolena mu to ale nedovolila.
Pryč.
Cesta pro Teu
Strop nemocničního pokoje byl stále stejně studený, nevlídný a popraskaný. Věděla to, protože ho pozorovala už tolik dní. A vlastně bylo lepší pozorovat ten ubohý strop. Po něm aspoň někdy přeběhl pavouček nebo se jeho špinavou bělobou kmitla moucha.