Písmák Smutek
rostli jsme spolu
já a můj smutek
už jsem ho skoro miloval
a on
STEREO
koupil jsem se ženou stereo
neb dostal jsem na něj tip
říkali všichni
uvidíš. jakej je to hit
prosebníček...
pusť mě k sobě
zažehni lačný plamínek
syť mě vůní náznaků
svých odhalených ramínek.
nevíš...
ani nevíš jak to bolí
když na sebe jsem sám
zeptej se mě na cokoli
snad branou jsem pro vstup náhodám
jak je to těžké...
nechci snášet k nohám oblohu
a to ani pro tebe
kde bydlel by bůh
kdyby sáhli jsme mu na nebe.
o Janu S
Skácele.
ty smutku něžných slovíček
čtu si tě stále dokola
tolik veršů,
předjarní
zima se tahá se sluncem
o poslední střípky ledu
já nestranným pohledem
dívat se na to nedovedu.
POLUCE
tajně nám vklouzne do ložnice
občas jen na skok
občas do rána
jedna malá nevěrnice
ŠUPLIK
Zas je tu večer
zas schoulený do sebe
tichý a pomalý
jak cesta do nebe.