Vzpomínka

Seděla úplně nahoře, bosé nohy spuštěné dolů, vobličeji zamyšlený, nepřítomný pohled. Tehdy si poprvé uvědomil, jak moc je krásná. Do té chvíle vnímal ji jako samozřejmost, jako něco, co mu přisoudil Bůh už kdysi dávno. Něco ho kní táhlo.