Já tobě a ty mně

Bez námahy dohonil ospalou vránu a za letu jí načechral lesklé černé peří. Slétl níž, až nad ciferník zašlých kostelních hodin, a ledovými prsty zacinkal melodii na hroty rampouchů. Leskly se vranním slunci jako šperky vhnízdě straky. Uličnicky zahvízdal na pošťáka brodícího se závějemi a ve chvíli, kdy se po něm otočil, sfouknul za jeho zády ze zábradlí sněhové vločky a vehnal mu je za límec.

22. 07. 2007
2
2
662
Povídky
Nahoru