Písmák Deník
„Miluji Tě“ „ Já Tebe taky, Tome“ Políbil ji, líbali se nekonečně dlouho. Když přestali, lehla si na jeho hruď a mlčky čekala, co jí řekne. Tušila, že něco chce říct, ale nevěděla co. Byla ztoho nervózní.
Náhoda nebo osud?
Stála tam jako kůl vplotě a nevěděla kam jít dřív…Nechtěla, aby ji viděl. Vypadal šťastně. Povzdechla si a otočila se. Když došla na zastávku, kde se měla sejít skamarádkou, začaly jí téct slzy proudem.
Slib
„Jdeš dnes ven. “ Zakroutím hlavou. „No tak, Alisho, pojď. Plánujeme spartou, že zajdeme na pláž.
Vítr
Byla temná, chladná, podzimní noc, měsíc vúplňku a ona tam stála na pokraji té strašné propasti, kde se zabilo už tolik lidí, a přemýšlela… Skočit nebo se vrátit zpět do kruté a ničím nezajímavé reality. Bála se, co se sní bude dít dál, ale bála se i toho, co se stane, když se vrátí. Neměla důvod se vracet. Něco jí však říkalo, ať neskáče.