Písmák a_politická
u mrtvol mé dítě stálo
z plna hrdla křičelo:
to ta norma reformová
vlastní vahou padla
Přízemní
Od země až k nebi chodí
tvoje dlouhý nohy,
vedou dlouhý známosti.
Dlužná
Na koleje mezi pražce
hlavu složit, probudit se
v září reflektorů,
"superzdar".
100% sl.eva aneb dvě v jedné
Říkala jsi, nebuď se mnou.
Neslyšel jsem,
slepý touhou.
Křičela jsi, neplač se mnou.
Klaska
oči té jed(i)né,
všeho všudy
hranou mě, studené
všechno tudy
recept na spaghetti bolognese domácí spokojenosti:
půl šálku lásky,
půl deci upřímnosti,
půl kila masa,
půl litru protlaku,
Můstek, přestupní
MůstekLepivé pachy zpocených podpaží, pukavce. Předsunuté kyčle bílého žraloka
AndělNebezpečí úrazu vně oken. Nejen vně.
RadlickáLichotkya z úžasučlověk nevyjde.
S citem
Letmý pohled z okna. nevlídné počasí stéka po skle. A přece mi je krásně. Sleduji tě, má heroinová krásko.
...
Střepe osudu,co tepny mi hladíš,pověz mi, pověz. odkud jsi a kam jdeš.
Zhrzená láska I
S cizím mozkem v rukousměješ se terorutekoucí krevvolá po pravdě z rozumuproč jsou ty dětské radostitak velké. (jako ty oči co odpouští)S čistým hadremuklízíš mrtvolypřeješ si nebýt (a nemít)a ramínko z věšáku (miminko z děcáku)tupě se směje. Zelená golgothas lanem tě láká,podřízni levačku,uřízni ptáka. Rozechvělý hlasnahlas povíbylo to fajn (je to v ní)Miluješ mě.
Naposled
Poslední polibekti dámposlední polibeka pak sámsejdu z cestypekelné. A snad někde tam,snad někdy k ránuprocitnua vystoupim už z rámuzrcadlení. Ne, je mi fajn. Proč se ptáš.
Žiletce
Jsi lyra, co hraje do tichajsi svíčka, co tiše zhasínájsi rána z milosti,co od vin mě oprostí. Jsi hnis co z rány vytéká,jsi ránou, co se krví zalévá. Jsi špínou, co za nehtem ulpíná,jsi krásou, co rokempřibývá. na váze.
Konce a začátky...
Nečekám až ta kapke spadne,užívám si její zářza letu. Tak rudá jak mrtvo slunce,tak krásná jak lidská zrada,tak svatá jak sádlo v šunce,tak třebná jak vlastní pravda.
Nečekám až zámek klapneaž uvidím tvoji, tvoji tvářpaletu. Tak jasnou jak sama smrt,tak krásnou jak v poušti vrt,kdo to vkráčí do dveří.
Jedné ženě
Nikde nikdoa jak vidnopláču. Nad ztrátoua nad nálezemtečou slzy,tečou na zem. Roztrhly se mraky,nechápoua brečí taky. Slzy štěstía krev srncerozbij pěstíkonec konce.
Na-i-v-ní
Chci tě míta postavit ti dům. říká řečí tělapost coitum. Ha, zase blázenco spad' na zem.
Výkřik
Víš ty, kudy chodí smrt. Mezi námi a okolo nás,jsme s ní spjatív obrazech. kusy šedé řeholemění v život čas. Říkám KONEC těmhle hrám.
Sbohem poslední
Pohledy očítak krutých a krásnýchjako samo nebe. Už v nich číst neumím. lesknou se tak, v těch chvílích,kdy hledíš sama v sebe,že už skrz ně nevidím. Ne, už ne.
Dnes
Dneškem stávám se novou mízou,dneškem vstávám z popela,dneškem padám do snakde smát jsem se musel azítřkem už nikdy víczítřkem už nemusím,zítřkem už nebudušpinavý čubčí syn. Včera mě nechtěli,včera mě zabíjí,včera mi zhnisalyrány co promíjí.
Kousek duše
Pět centimetrů za zápěstím,rýsuji si život sám. Pět centimetrů před neštěstímčmárám nožem sebeklam.
Pět centimetrů holé kůžea tisíc ran vybledlých. Pět centimetrů čisté dušemi zbývá v nouzích posledních
Pět centimetrů sebetrýzněPět centimetrů svrabuPět centimetrů ostřím říznePět centimetrů bude tabu.
Z hlediště
Krvavé divadlo opět začalo. dvě kapky předehry. je to barevná rapsodie plná zvrácené něhy, zoufalství a omylu. poslední výkřik do tmya už se rozjíždí scéna bolesti.
Lety mimo
Teta sketa a strýc znouze,děd mým otcem, matka sestrousmilstvo očí oddaných. Mluvím o té touze pouzechcípat hlady v zátišítěch ústraní,kde náboj letí z těla k hlavni,což jest hlavní-promíjí.
Rána v duši, v ráně hnisot mým dědem, sestra matkoušpína v očích poddaných. Mluvím o té touze pouzevraždit krysy v ústranítěch zátiší,kde náboj letí z hlavně k těluco je, melu.
Splachovací
Prameny potřebyzůstatky touhysmícháme s kořenykrvavé čmouhy
odkud ta s kamenyodkavaď čníkostky jsou vrženyhlubokosní
rybáři pocitůsítě svý splínnastraží ostatnímvlhký svý klín.
perverze. reverze. a teze.
Neonarcismus
V žilách mi kolí hadí jedco jsem to, co jen jsem sněd. Nebo vypil. Roubíky přes huby, žílama svázatna co jsem, na co já. Nechci se tázat.
Ty samé řeči
Čúrkami, potoky, řeky a útoky, křičím zpět do těla
korida bez býka úloha verita kalope, otoky bere je zas
otroci ošidní. co pány mi jsou.
zas a zas zas a zas a zas a zas a zas a zas.
Velmi otevřená střevní diskuze
Seru na tebe, drahý můj. Seru na tebe, kup mi dům a trůn. Seru na tebe, vůně sluj Seru na tebe, výkřiku po hříchu Seru na tebe, z pokřiku po tichu Seru na tebe a rvu si vlasy Seru na tebe, kusy z bytí krásy. Seru na sebe.
Subjektivní retrospektiva
Chtěl bych opět chtít. šestiletou tohou býtdržet se někde na kraji myslikde to ještě myslí. slunce, rozpálenej tér,slunce a ta střecha šikmá. kočka se svalila.
Ženě mé a těm čtyřem měsícům
Jednadvacet slunovratů,na dvacet z nich zbytečných. Tak teď sklízím střepy z rámu nicoty. tady jeden. druhý.
Malované úprky z malovaných měst
Kontury siluet a náčelník Sinuhetkrámek svých vyžitých zhas. Pachutě cigaret,usíná minaret,kývl zas, napospaskrás.
Omamná vůně zpocených podpaží,lepkavé doteky chřadnoucích víl,perverzní ozvěna předchozích nechtěnýchmasivních, stoických kil. nechce se a přece se,třese se a čpí.
Zhrzená láska III.
Máš ráda popcorn. Když kukuřice spí,ty už zhasínáš. Máš ráda čočku. Když ocet lpína rtech zas.