Restaurování

Říkají, abych vyhodila slaměnky přeschlé už z vázy,říkají, že nemám zapomenout, že dno už té váze schází,říkají, abych nehladila praskliny zněžnělou dlaní, říkají, že už jsem velká holka na kýčovité stýskání.
Že mám se zvednout a životem jít na vlastní pěst, že jsem mladá,že mám prý vědět, co od života chtít, na nové štěstí si střádat. Nežiju v pohádce, lají mi dál, život mi prý z očí stéká,než chytím nový proud, že zahltí mě stará a kalná už řeka.
Nikdo však neví, co já jenom vím, co zrakem ostřížím střežím,že když se setmí a zaklepe tma, k té váze s prasklinou běžím.