Pochodeň míru

Pochodeň míru
Bylo jedno zmnoha středečních rán, kdy devatenáctiletý bělošský chlapec Daniel usedl do školní lavice stojící přímo u okna učebny. Bezmyšlenkovitě hleděl do smutného oparu mlhy, který zahaloval celou krajinu jako plášť úzkosti. Jako by všechno pohltila šeď beznaděje.
Daniel zdvihl obyčejnou tužku a pomalu začal vpisovat do rohu dřevěné lavice slova, jež mu vycházela ze srdce.