Závislá na chatu

Bylo krásné letní ráno, paprsky sluníčka lehce dopadající na zem, bledě modrá obloha a lehký čistý vánek, prostě idylka, tedy jak pro koho. Já to ani moc nesleduji. Vstávám a koukám do zrcadla, jsem pořád stejná, jako každé ráno. Vlasy nepravidelně stojící na hlavě, černo pod očima od včerejší řasenky, kterou jsem se ani neobtěžovala odlíčit a ktomu oči opuchlé od celodenního zírání do počítače.