Písmák Balada o Bančovi
Nikdy nehovoří dlouzea těžko jej dopálit,avšak propadá své touzebáčko si zapálitOn měl svůj styl, on měl svůj grifkdyž po Jelínkovi blil,flaška od kofoly, či anální robertek,narodil se v krabici od bohulibích startekBanča ten nezná ostych,loni v létě dobýval Aranku,leč nekonalo se šuk pich,nevermind a rozpálil DavidoffkuOn měl svůj styl, on měl svůj grif když po Jelínkovi blil, flaška od kofoly, či anální robertek, narodil se v krabici od bohulibích startek.
Vlna která neulehá
Pracoval jsem tehdy jako prodavač v benzínce, prodělávál a vyhýbal se krachu. Nikdy sem v krámku neměl prázdno, vždycky tam někdo okouněl a nechal pár centů nebo nic. Nad vodou mne drželi majetní muzikanti co si sem tam u mně koupili nějaký ten drahý instrument. Nebylo to moc často a proto je mám všechny ve svém sešitu, ty kopie účtenek si střežím.
Svoboda nákupního vozíku
Dnes nejdu do školy, prostě jenom přijedu autobusem, vystoupím, obejdu se svými přátely jejich školy a ažbudu sám v té zimě, vykolejený ze stereotypu zapálím si v parku cigaretu. Nemyslím na nic důležitého, chvilku věnujiškole. Zapřemýšlím o tom jestli mi to vyjde, jestli jsem opravdu kvalitní žáškolák, nutí mě to tam na té studené lavečcena které ještě před chvílí seděly studenti chystající se do školy položit si otázku, proč jsem šel za školu a proč tam chodí i jiní. Lidé říkají že jsem líný, můj týden je sedmkrát zítra a všichni to vědí, mý přátelé to vědí i prarodiče.