Ve směru deště

Na schůzce shady
zaorat krev.
To nejdůležitější zostrova
je podržet rozum

03. 09. 2002
4
0
1156
Volné verše

Válka v pokoji

Takhle na pohled skromnosti
odít se do per inkoustu a mechaniky
a poskytnout zase jednou
Pro klid ne.

12. 03. 2002
4
0
897
Volné verše

Mozaika (C)

Udusily nás zapnuté bundy sšálou ke krku
a dál přes hlavy
a do nich to pletený
Takhle člověku vyprahne tužka

30. 01. 2002
6
0
1005
Volné verše

Stal jsem se záhadou obličeje (B)

Výběr

Pak přišla se sponkou války ve vlasech.
A já, abych jí neubližoval, mlčel.
Pak přišla se sponkou války ve vlasech.
A já, vočích jinotaje, zadržoval dech, šamansky papír otáčel.

28. 01. 2002
7
0
1370
Volné verše

Předčasná noční můra

Můra nahoře u stropu
nahoře u světla kreslila obrazce
křídly ukazovala abstraktní obrazy
a příběhy dne

28. 12. 2001
2
0
1113
Volné verše

VII

Zbraně ukazujou
zbraně dávaj prostor
zbystřujou pozornost
a je potřeba válečnej stav

28. 12. 2001
3
0
1539
Volné verše

VI

Výběr

Zapni TV vizi a nech to plynout
smaragdovitě vnímej řádkovaný sny
a obrazy obracej tě
Zůstaň

05. 11. 2001
5
0
1176
Volné verše

A

Výběr

Když běží se svými krátkými vlasy které nevlají a zdánlivě se ani nepohybují
Vpřímočarém pohybu vpřed
Vtanci pod světly
Bez mrknutí

05. 11. 2001
6
0
1430
Volné verše

V

Jedu domu
vnoci tramvají
Sedím úplně vzadu
pro rozhled a

26. 09. 2001
1
0
1361
Volné verše

Příliš malej podnájem

Bojím se zdi abych nepraštil
hlavou nebo jen tak neztratil se
ale prudce silou zvířecí
jako ve filmech

24. 09. 2001
8
0
1333
Volné verše

To se stává (bohužel?)

Viděl jí za výkladní skříní
a něco zní vněm zůstalo
snad odlesk, světlo možná tma
každopádně se to stalo

24. 09. 2001
4
0
1207
Volné verše

III

Mračna se tiše plouží
říkají dějinám zlato
Lidé ve městech se zbláznili
zemřeli do sebe vjistotě zítřka

10. 09. 2001
11
0
1915
Volné verše

IV

Až vpomalé chvíli sohlédnutím poznám její dotek
jako pohlednici pro mne sadresou a obrazem zpátky
pocítím sfinální finesou škubnutí ramen
přestávku mezi světy

10. 09. 2001
7
0
1298
Volné verše

II

Kafe, cigarety a ty další věci…
Různý skupenství a viditelnosti…
Vše co tě nad Tím drží
Vše co odráží od středu

08. 08. 2001
8
0
1650
Volné verše

I

Vhodině přetvářky
vhodině pokrytectví
odhalím tvář
a trychtýřovitá zrůda lásky

06. 08. 2001
8
0
2959
Volné verše

Až zapadne den

Až zapadne den
a noc vzkřísí opuštěná těla
a matky nakojí potomky
sejdeme se

30. 07. 2001
10
0
1584
Volné verše

Hlavní skřipec

Hlavní skřipec
Někdy se jen tak lehce posereš zčasu
Zvnitřní horečky
zkočky vbřiše

27. 07. 2001
3
0
1203
Volné verše

Stačí málo

Stačí málo, stačí málo, málo. Mááálo .
Stačí vnejpomalejší chůzi, vnaprostém vyšponování smyslů, při tichém řvaní do hlučné ulice pouze Stisknout, soustředit vůli celý bytosti do konečků. Pevně sevřít a pomalu vkapse rozdrtit krabičku od sirek, papír, kapesník, dřívko, cokoliv.

10. 07. 2001
2
0
1213
Povídky

Kolik

Kolik
Pokolikáté už
tušíme tvůrce mezi stromy.
Pokolikáté už

08. 07. 2001
5
0
1430
Volné verše

Místo neznámé

Přichází to cestou vautě
všude i na zadním
i pod kolama
a člověk musí bejt.

08. 07. 2001
6
0
1198
Volné verše

Kolotoč

Ulehnu do spánku
a probudím se zavčas
abych viděl noční můry pozpátku
a mohl smát se tiše

04. 07. 2001
6
0
2109
Volné verše

Omalovánky

Omalovánky
Jen se tak projdu po městě a zprůhlednělí lidé se najednou zhmotní, stanou se a já vidím v jejich očích všechny nukleární výbuchy a odpady a všechny dosud uskutečněný pokusy a všechny války útočný i obranný s neukončitelným utrpením, vidím jejich profese a zklamání i tu dřinu žití z práce do postelebez nádechu a tu trochu radosti se sklenicí a zácpu a nemoce a převážně umírání na ulici na slepotu a hluchotu, vidím i tu ochotu dát se rozmasakrovat kdekoliv za kousek místa v tramvaji a téměř zoufalou ochotu nenechat si ukrást tašku s mlíkem a s lahváčem, to by bylo moc krutý i na lidi vprůvanu a v neztenčený tmě.
A jen se tak projdu po městě a vidím v očích krásu žen a noblesu pánů a vidím v jejich očích radost z vývoje a pokroku, novejch léků a zušlechťování a z vezdejšího poměrnýho míru, ale hlavně radost nad sebou nad životem a nad svejma dětma při venčení domácího miláčka v parku, vidím jejich radost i z cinkotu tramvaje jak je zrovna přeplněná na křižovatce Karlova náměstí, i z toho rozlitýho mlíka a rozbitýho lahváče, protože střepy nosej štěstí a jsou jich tisíce i v průvanu i v neztenčený tmě.
A jen se tak projdu po městě a vidím v jejich očích, že jsem jen já tou průmětnou jejich nálad a emocí i vizáže, že jen já jsem tím jejich seismografem a tou kamerou i tím krystalem stříbra na plátně ve tmě, že se to ve mne a skrze mne odráží do všech časových rovin, že jen já a pouze já v tuto chvíli vidím jejich fysiku a chemii i to čím jsou zrovna teď nalegovaní a nadopovaní a upovídaní a uspěchaní a rozbrečení v průvanu a možná i v neztenčený tmě.

03. 07. 2001
6
0
2001
Povídky

Návrat

Né né
ocelí to není snadný
Snad jen když svíráš
a polštářek hřeje jazýček

03. 07. 2001
3
0
1283
Volné verše

V pokoji

Sedím vpokoji a
náhle
tak náhle jak jen to jde
zabořim hlavu do peřiny a držim

03. 07. 2001
3
0
1059
Volné verše
Nahoru