Písmák Dovolená v Itálii
V roce 1998 se má matka rozhodla, že prostě musíme jet k moři. Já tehdy jako třináctiletá jsem nemohla odporovat i kdybych chtěla, nýbrž mé nosní dutiny slanou vodu nutně potřebovaly. Požadovaná částka byla poměrně nízká, po jejím zaplacení nám bylo sděleno, že budeme ubytovány pod stany v campu poblíž italského městečka Portorecanati. A tak jsme se obě začaly těšit na únavnou cestu (to jsme ještě netušily, že bude až tak únavná) a poté na líné válení se u té smradlavé vody, co si říká moře (to jsme ještě netušily, že bude až tak smradlavá).
Takový malý návrat z hospody
Malátné pohyby, skelné oči, zdřevěnělý jazyk a v puse pachuť jako po vykouření snůpky mokrýho sena. To jsou následky dnešního marihuanového opojení. Mám pocit na zvracení a ani zapálená cigareta mi nepomáhá, i když její chuť je jakoby očišťující. Zamlženým pohledem sleduji lidi kolem a ani nedokážu pochopit, proč jsem tady.
Z obrazu
Vyskočím na rám obrazu. Barev rej je všude kolem. Nechám se do toho víru vtáhnout. Poboběhnu po kolmé ploše, po laku se mi nohy kloužou.