Než démon znovu zavelí k úklidu

skrze v ruce vetknutou vlastní vůlidá prozřít na dno
a sám dlaněmi tře tváře těchjeho ponoukání poslušnýchnocí
až se zbodřelé ovečky prohořík ránůmkdy je snad paže upomenou na družnost a možné přísliby co jich On zkratováním synapsí ztajil
chtít se zabítzdává se pak míňprozřetelnékdyž v závratích s duněním konečně opouští ruiny