Písmák Jak jsem učila výtvarnou výchovu
Jak jsem učila výtvarnou výchovu
(Aneb jak nezprotivit tvořivou činnost adolescentům)
Byl zářivý jarní den a já jsem plna optimismu kráčela kjednomu nejmenovanému gymnáziu. Učit výtvarnou výchovu musí být přece krása, říkala jsem si. Vosm hodin ráno se to na chodbách až příliš hemžilo nedochvilnými studenty.
Plna očekávání jsem vešla do třídy přeplněné studenty druhého ročníku.
Snowboardové pohádky
O FREERIDOVÉ ZÓNĚ PLNÉ ŠKODOLIBÝCH PAŘEZŮ
Byl krásný slunečný den a všude se třpytil prašan. Partička nadšených snowboarďáků a snowboarďaček měla ztohohle rána neuvěřitelnou radost. Nastoupili do prvního ranního vrtulníku. Nechali se vysadit až na úplném vršku toho největšího kopce.
Pohádky o knížkách
O KNIZE, KTERÁ SI MYSLELA, ŽE JE KRÁLOVNA
Byl jednou jeden knihomil, který si velmi zakládal na své knihovničce. On měl rád knihy, lidé měli rádi zase jeho, a tak mu tu a tam donesli nějakou knížku. Z knihovničky se postupně stávala knihovna.
Byl to pořádný kus nábytku z leštěného dubového dřeva.
Pohádky o papíru
OLINKOVANÉM PAPÍRU
Na stole v dětském pokoji ležely vodové barvy, štětce, gumy, pravítka, zkrátka všechno, co takový malý školák prvňáček potřebuje. Kromě těchto věcí na stole ležely i dva papíry. Jeden byl linkovaný, a ten druhý čistě bílý bez linek. I začal se bílý nelinkovaný papír posmívat tomu linkovanému: „Cha cha cha.