Maska

Nevím ani co mě ráno probudilo. Možná to byl můj budík, zahrabaný někde mezi mou postelí, psacím stolek a televizí, ano, zahrabán někde pod vrstvou různýchobalů, pet flašek a krabic od pizz; nebo snad to byli ptáci, ty malé opeřené bestie, co využívají můj balkónek jako nějaký stravovací koutek, protože já tam věčně zapomínám nějaké kousky jídla, když si večer ne ve zrovna střízlivém stavu zajdu sem tam zkrátit dlouhou chvíli cigaretou a oni naoplátku vše zkonzumují, ale i vratí v trochu jiném stavu. Snad to byl právě jejich zpěv, jenž těžce pronikal přes ony balkónové dveře, možná jen o něco málo lépenež světlo přes nánosy x-let staré špíny na okeních tabulích. Chvíli jsem ještě ležel, a zamyšleně koukal do stropu kde to vlastně jsem.