Písmák Soumrak bohů
Na kopci jsem stál a ruce rozpřáhnul,
bych se zadíval a soumrak bohů přivítal,
vden plný naděje a štěstí jsem uvěřil,
ale jen horkou vodou jsem se opařil.
Na křídlech andělů
Vstávej, vždyť nejsi pouhý sen, to se jen probudil nový den, který mi dal tebe, na křídlech andělů, ten nejkrásnější dar z nebe. Když slunce padá, posledními paprsky ti na tvář sahá, strach mě zžírá ze všech stran, že zítra budu bez tebe, má lásko, jen já sám. Ale když se probudím, zas jen ve snu se zmítám, pak ale tvou tvář pohladím, jsi skutečná, tak rád tě líbám. Do tvých očí jsem se zahleděl, a sám sobě si říkám, jaký sobec k tobě jsem, když tě držím v kleci každý den.
Hvězdný prach
Prostupuj deštěm, uhýbej bleskům, odhal svou zář a hluboce zvaž, kdo smí vstoupit do tvých dveří. Neb ne každý si zaslouží by opatrně byly tvé komnaty odhaleny. Odhrň své závěsy, i kdyby hromy, rány a střely praskaly a domy, stavěné rukama praotců, se k zemi kácely. Nenech však souseda vstoupit ni pohledem by viděl tvé skříně, aniž by sám ti jednu z nich nevytvořil ve stěnách své síně.
Když kometa padá
Nebe náhle září, i když slunce spí, hvězdy radostně slaví, i když měsíc ještě sní. Když tu se kometa zjeví odhodlaná splnit ti tvá přání. Sleduj, jak hvězda k zemi padá, do hlubin tvé duše její ohon sahá a nechává tam místo, aby sny utvořily hnízdo. Tu zříš bytost, obrazem tvého srdce jest, naplní tvou sytost, její pád je její trest.