Písmák Prázdnota
Prázdnota jenž mě halí,mi rozostřila zrak. Nemůžu sebe najítv bezedných hlubinách. Jak mělké moře zdá seten povlak na duši. Prý poklidnou svou krásoumé žaly rozruší.
Jsem stále v Tvých rukou
Vím, že teď těžko hledám slova, když obracím se zpět. Ten, kdo to nepocítil na své kůži by asi snadno našel odpověď. Kolik už tady bylo dní a nocí,aniž si někdo všim,že často zaháním ten pocitbezesných, smutných zim. Dneska je zima, však slunce lehce hřeje,vítr mě učí cenit jeho zář,laskavost vnikla do mé beznadějea k tobě obrací mou tvář.
Píseň o Berenovi a Lúthien
Na lukách temně zelených,pod temných listím větvovítančila - lehká jako stín,vítr jí k tanci píseň hrál. Bělostná jako ranní hvězda,ve vlasech černých hvězdný třpyttančila- čas se zastavil,královnou elfů zval jí její lid. Lúthien tančí, všechno ožívá,i stromy chtějí tančit s nía něčí srdce zazpívápod temným listím větvoví. Vykročil z lesa, chtěl ji oslovit,Lúthien ale mizí do dáli.
Pták
Z nebe se snesk nám na zahradupták - a krákoral:"Smím dálna konaný zde bál. ". Byl oblečen dle stavu,za zády slunce rudé,chtivě se dožadoval,kdy už ta sláva bude. Nikdo se neměl k tomu,podat mu zlatou číši.