Teorie létajicí boty

„Anaj,“ ozvalo se z dálky. „Tak Anaj, už se konečně vzbuď. “ ozval se hlas, který mě chtěl za každou cenu probudit, čehož bude brzy litovat, protože jestli je něco, co nesnáším, tak je to vstávání. „Ještě chvilku Vil, ještě…“ odpověď jsem nedokončila, protože na mou hlavu dopadlo cosi velkého a měkkého, z čehož jsem usoudila, že to bude Vilin polštář.

03. 06. 2008
0
1
334
Blbůstky
Nahoru