Deník legionáře

Byl to prý krásný den. Říkám „prý“, protože já sám si ten den nepamatuji, i když pro mne byl asi nejvýznamnější ztěch, které jsem prožil. Moje matka vpotu tváře, bolestech a naříkání přivedla na svět tříkilovou kupičku kůže a kostí, která se nea ne rozplakat, ani po několikerém plácnutí přes zadek. Doktor měl strach, zda nejsem postižený, ale maminka pronesla památnou větu:
„Ba ne, je jen statečný.