Prolog

Vesmír… tajemný prostor utkán zmagie světla a zvůle velkých Strážců a Prastarých… Skýtal tak nepředstavitelné množství světů, že i samotní ochránci a jeho tvořitelé žasli nad tím, jak si žije vlastním životem. Jakoby měl srdce, byl živý a místo krve vněm mu v žilách kolovalo čiré Světlo.
Některé planety byly prázdné, určené kživotu pouze vtom nejjemnějším rozměru jaký existoval…
Další byly určeny ktomu, aby se staly součástí sítě světelného zdroje, který se dal přirovnat ke krevnímu oběhu živého tvora, jenž žil na hmotných planetách ve třetím rozměru. Vrozměru, který byl stejně tak nádherný jako podivný a možná i nebezpečný.