Písmák Poslední sbohem
Poslední sbohem
„Chvíle štěstí střídají roky smutku, až příliš krutá je daň, kterou si láska vybrala. Stebou jsem se cítil jako ve snu, který neměl nikdy skončit, ale nikoho nezajímali mé sny a ty jsi musela odejít, mé srdce vzala jsi hluboko pod zem, do míst, kde jej nikdo nenajde. “ Řekl přísně, bez emocí, prošel kolem hrobu, ruce se mu třásly, stiskl je vpěst a jeho jemné dlaně se vydaly vstříc trnům růží, které se zelegancí zabodávaly do jemné bílé kůže orosené krví barvy rudého vína. Pokusil se popadnout dech a pokračoval: „Tímto prstenem.
Věčně nespokojení tvorové
Věčně nespokojení tvorové
Jednou jsme se narodili, jednou jsme a jednou jsme byli. Jedna z mála, věcí jež je na našich životech společná, těch rozdílných je však, již spousta. Někteří z nás životem proplují, podobajíc se rybě v řece, nezakotví, nenajdou místo, s nimž by se sžili, nakonec klesnou ke dnu, odejdou a nezůstane po nich ani to nejmenší, ale jde opravdu o život. Ten důvod, proč jsme tady, proč jsme měli to štěstí na tomhle světě být.