Písmák Nikdy nerozbalené dárky
„Sakra…je mi přes 60 a stejně se tady dřu s krompáčem jak kus cipa a nikdo mi nepomůže,“ řvu na své zahradě. Manželka na mě z okna křičí: „Ale Vilmi, nebuď tak sprostý, vždyť jsou tady děti. “
„No dobře, dobře, drahá…. “ odvětím jí a se stále se více skřívjějícím se ksichtem pokračuji v usilovném rozkopávání zahrady.
Kamarádčina svatba
KAMARÁDČINA SVATBA
Lukáš Horkel
Zrovna jsem se vrátil z cyklistického výletu. Už celé dny marně vyhlížím pošťačku s jistými důležitými dokumenty. Přijedu domů a zase tam nic nebylo. Jdu tedy spát a těším se na druhý den, jestli pak nedorazí zítra.
Domové vzdálený
DOMOVE VZDÁLENÝ
Lukáš Horkel
Sedíme na autobusové zastávce, je 29. května 2007 a praží do nás slunce a není nám zrovna do zpěvu. Já se před pár hodinami dozvěděl úmrtí v rodině a tady Václav řeší milostné, respektive existenční problémy. Zapomněl jsem zmínit, že Václav je můj velice dobrý přítel, známe se už od školy ale blíží se den, kdy se pravděpodobně navždy rozejdeme.
Samotka mé mysli
Ležím na holé betonové podlaze, všechno co vidím, jsou jen velice slabé obrysy místnosti viditelné jen díky světlu z klíčové dírky. Může tady být teplota do 15 stupňů a je tu strašné vlhko. Už ani nevím, jak dlouho ležím v téhle bohem zapomenuté díře. Může to být pár hodin.